na Blog.cz

Harper Blaineová pracuje jako bezvýznamné soukromé očko. Při vyšetřování jednoho banálního případu je surově napadena a útok nepřežije.
Přesněji řečeno, zůstane mrtvá pouhé dvě minuty.
Když se Harper probere v nemocnici, začne se cítit trochu... zvláštně. Vidí věci, které nedokáže popsat jinak než jako podivné: siluety vystupující z šedého mlžného oparu, vyceněné zuby, řvoucí obludy.
Harper ale nepřišla o rozum. Její "smrt" ji přeměnila v Šerochodce. Nyní se dokáže pohybovat mezi naším světem a záhadnou přechodnou zónou, kde se vyskytují děsivé, nevysvětlitelné věci. Tento nový dar (nebo snad prokletí?) ji vtahuje do světa upírů a duchů, magie a čarodějek, nekromantů a artefaktů zla...
Ať se jí to líbí nebo ne.

Možná je to tím, že jsem začínala číst s obrovským očekáváním - jak anotace, tak obálka knížky mě naprosto dostaly, ale nakonec to zas taková pecka nebyla.
Samotný úvod knížky byl parádní - Harper je napadena a končí v nemoncici. Už od probuzení se cítí jinak, než dřív, ale všechno přičítá úrazu hlavy. Když její problémy nekončí, vydává se za lékařem, kde se dovídá, že byla chvíli mrtvá. Na jeho doporučení jde navštívit jeho známé a tam se dozvídá, že už není a nikdy nebude obyčejným člověkem, jakým doposud bývala. Stala se Šerochodcem, a rozhodně to není tak super, jak to zní.
Někdy v této části kniha přestává být tak skvělá a nastává chaos. Autorčin styl psaní mi tak nějak nesedl a nemohla jsem se do příběhu pořádně začíst. Některé věci jsou nedostatečně vysvětlené a mě samotné nedávaly smysl. V závěru knížky se děj znovu rozbíhá, ale na to už je celkem pozdě.
Z postav bych rozhodně zmínila Harper, hlavní hrdinku. Ta je mi hodně sympatická a líbí se mi její způsob myšlení a hlavně to, že tak nějak pořád nemohla slepě přijmout svůj osud. Další, kdo rozhodně stojí za zmínku je podle mě Quinton, protože je pro mě zatím velkou záhadou a jen kvůli němu hodlám číst další díly, protože mě zajímá, co se z něj vlastně vyklube. Ze začátku to vypadalo, že bude jenom bezvýznamnou postavou v pozadí, ale v záverečné části knihy mi to připadalo, že má taky svůj zajímavý příběh.

Šerochodec sice nevyhovoval mým požadavkům, ale jako odpočinková knížka je celkem obstojný, takže jsem mu dala tři hvězdy..

Ebook samozřejmě mám :D

Mam za sebou tři fakt perný dny, kdy jsem toho naspala dost málo, takže se může stát, že dostanu nějakej výpadek mozku a budu tady psát bláboly. /jo, ještě větší než obvykle./

V pátek přijela kámoška, co teď bydlí v Praze, takže jsme vyrazili posedět ven. Padaly tam naprosto legendární hlášky. Hned zkraje přišla kámoška s tim, že bysme si mohli zahrát karty, ale vypadlo z ní toto:

"Hele, dáme kopra?"
Toho se samozřejmě chytili kluci, takže se za chvíli zpíval koprface, a když někdo někam šel, tak měl kopračovat.

Nebo: "Hele, sedm a pět je nebo jsou třináct?" - samo, že se každej nachytal, protože je jedno jestli to je nebo jsou, pač je to dvanáct.
Takže když pak dorazil Pepča, první co na něj kámoš, kterej zkope každej vtip co říká, rovnou vybalil: "Sedm a pět jsou nebo je dvanáct?" :DDD

Nakonec tam ještě kluci fetovali rajskej plyn :D No fakt s nima pak byla sranda :D Druhej den přišla Kubajzovi smska: "Proklínám tebe i tvé plyny!!" :DDD

Místo toho, abych se druhej den léčila z kocoviny jsem samozřejmě vyrazila znova, zapíjet kámošovo depku, z čehož se nakonec vyklubal večer strávenej v tunelu na dětskym hřišti spolu s dalšíma čtyřma lidma a obřim pavoukem, co tam za náma vlez a já tam všechny zasedla a pokopala, ve snaze se dostat pryč :D

Včera přišli kámoši na sraz a z kapsy vytáhli opravdovej kopr. Vypadá to, že máme novýho maskota :D

Jsem znova zadaná a vypadá to fakt dobře :) Kdybyste mě v těchto dnech potkali, našli byste na mojí tváři připitomělej úsměv, kterýho se zaboha nemůžu zbavit.

Už jsem vyčerpala zásobu historek, na který si vzpomínam, takže to ukončim.
Ještě teda dodám, že kdybyste náhodou sháněli nějaký e-book, tak mi klidně napište, kámoška mi jich teď poslala kolem tisíce /ne, neni to nadsázka./, takže je celkem pravděpodobný, že to co sháníte, budu mít :)

Takže see ya :)

Btw: obrázek na dobrou noc :D

tak nějak přemejšlim, o čem vlastně psát, protože se fakt nic neděje :D

Včera jsem vedla děsně duchaplnej rozhovor s kámošem..
Já: "Budu mít k obědu rybu!!"
On: "Fůůůj, rybu.. Ryba je kámoš, ne žrádlo!" o pár vteřin později: "Ty vole, vždyť i já jsem ryba!" :DDD

Začala jsem teď znova koukat na 4400 - sci-fi seriál, už starší, ale je to paráda, už jsem u druhý série a fakt to stojí za to. /navíc se mi zdaj úplně krutopřísný sny :D/

Nedávno jsem měla s kámošem rozhovor o hřbitovech.. K tomu se váže i historka, kterou mi Míša zavolala z Prahy a musim se o ní podělit :D
Míša: "No, tak jsme se sbalili, že se jdeme opalovat a našli jsme úplně suprovou louku. A ještě lepší bylo, že tam nebyla ani noha - v Praze, no prostě paráda! A tak jsme se tam váleli celej den, dali jsme si svačinku a ještě jsme si řikali, jak se tam vrátíme znova. No tak to řikam holkám v práci a oni prej: Ty vole, víš kdes byla?! na rozprašovací louce!" :DDDD /chápejte, to místo, kam se sypou zpopelněný lidi/
- to muselo bejt fakt parádní posezení, ani se nedivim, že tam nebyla ani noha :D

Kámoš mi nedávno říkal, že má velkej respekt ze hřbitovů. Tak jsem nad tím přemejšlela a došlo mi, že mam větší respekt z nemocnic. Protože na hřbitovech jsou sice tuny mrtvejch těl, ale kde ty lidi většinou umíraj? V nemocnici. /aspoň v tý naší mostecký :D/ A neni přece logický mít respekt z míst, kde lidi umřou, než z těch, kde jenom leží?
Jak jste na tom se hřbitovy vy?

No, vyčerpala jsem svoje konverzační téma, tak vám sem hodim ještě parádní video, na který jsem včera narazila a je /znova/ pro příznivce Vampire Diaries :)

Btw: ještě pořád jsem se nesmířila s tim, co se stalo s Klausovo tělem!!! :D

Helou!

Zapomněla jsem v dnešním day by day na tu nejdůležitější věc - tou jest přidat fotky z Kubajzovo oslavy minulej tejden. /jenom ty necenzurovaný :D/

Jako vždy mě můžete najít u jídla :D

Celý článek

Čágo! :)

V první řadě musim říct, že jsem fakt naivní. Myslela jsem, že všechno, co se mi za poslední tejden stalo, si zapamatuju. /:D/

Celej minulej tejden jsem strávila někde po venku s kámošema, zažila jsem jednu parádní oslavu, která se nakonec vyklubala jako nejskvělejší věc, co mě mohla potkat. /i když jsem to domu švihla přes louku a měla jsem mokrý boty, ponožky a kalhoty, kvůli čemuž jsem v předsíni hodila děsnou hubu./

Dál už jsem zažívala takový ty klasický posezení s kámošema, co ani nestojí za to, aby se vyprávěly. /dobrá, přiznávám, že nemam tušení, co se na nich stalo vtipnýho, kromě toho, že jsem sjela jeden kopec po prdeli :D/

Vlastně jsme u kámoše zapálili podlahu, to bylo taky funny as hell. Dáváme si tak v klídku vodnici a co jednoho z kluků nenapadne - podívam se, jak vypadá uhlík. Jo, fakt super nápad, to vám řeknu. Čim víc se ten uhlík snažil zvednout ze země, na tim menší kousky se rozdroboval, takže jsme to museli nakonec zadupat. /mam dvě černý šmouhy na podrážkách, super památka./ Takže poznání tohoto večera - podlaha hoří.

Každopádně už sedim v dodělanym pokoji, jenom nemam k dispozici foťák, kterým bych to zdokumentovala, takže budete muset ještě chvíli vydržet s ujištěním, že je to prostě boží.

S novou povídkou to zatim vypadá bídně, pač až dneska mam první den, kdy mam vůbec čas si na ní vzpomenout. Ale nějak na tom zamakam :)

See ya :)

Btw: jestli tady je někdo, kdo sleduje Vampire Diaries, co říkáte na finále?! Já bych řekla, že to byl nejlepší díl z celý série, kromě scény, kdy se Klaus snaží dostat do Elenina domu :D

Bohové z Olympu se bouří! Dvanáctiletého kluka Percyho Jacksona čeká vyhazov ze školy a další trampoty na sebe nenechávají dlouho čekat. Najednou kolem něj začínají ožívat bytosti ze starých řeckých bájí. Z učitelky matematiky je rázem krvelačná příšera, z Percyho kamaráda se vyklube satyr a jeho otec je jedním z olympských bohů. Většina z nich má na Percyho spadeno, podezírají ho z krádeže blesku - mocné zbraně nejvyššího boha Dia. Percy a jeho přátelé mají jen 10 dní na to, aby blesk našli a vrátili, uklidnili náladu na Olympu a zabránili osudné válce bohů. K úspěchu výpravy ale nestačí jenom chytit pravého zloděje…

(zdroj)

Tohle je naprosto kouzelná série, ve které můžeme sledovat osudy mladého Percyho Jacksona, který se ve svých dvanácti letech dovídá, že vůbec není obyčejný člověk, nýbrž syn boha z Olympu. A ne jen tak ledajakého, je rovnou synem Poseidóna, boha moří.
Jeho život se obrací naruby a odjíždí do tábora polokrevných, kde na sebe jeho první dobrodružství nenechává dlouho čekat. Společně s novými přáteli musí utéct z tábora, aby zachránili jeho matku ze spárů Hádese, boha podsvětí, a zároveň musí očistit své jméno - protože Zeus je přesvědčený o tom, že ukradl jeho blesk, a hodlá kvůli tomu rozpoutat válku.
Možná to bude troufalé, ale svým způsobem mi celá série připomíná Harryho Pottera - ale rozhodně to nemyslím tak, že by ho v něčem kopíroval. Zbožňuju Percyho z důvodu, že ho prakticky vidíme vyrůst. V prvních dvou dílech je ještě malej kluk, kterej pořádně ničemu nerozumí a pořád se žene do nějakých malérů. Ale v dalších třech dílech se děj přiostřuje a už to není tak nevinná dětská četba, jako to zpočátku byla.
S každým dílem je to čím dál tím víc napínavé a všechno směřuje k neodvratnému konci - k naplnění dávné věštby, která tvrdí, že Percy rozhodne bitvu mezi bohy Olympu a jejich předchůdci.
Jak jsem říkala, první dva díly jsou ještě taková oddechovka, zbytek série je plná zvratů a taky smutných událostí. Ty však autor vyvažuje vtipnými momenty, kterých se v každé knize najde spousta. Navíc se toho v knížce naučíte spoustu věcí o mytologii :D
Rozhodně mám v plánu pokračovat v četbě dalších autorových sérií, protože má skvělý styl psaní, který mě baví. A k Percymu se rozhodně hodlám vrátit :)
Tuším, že v roce 2010 vyšla filmová adaptace prvního dílu ze série, která taky neni k zahození :)

Ebooky mám.

Obsahy dalších dílů v celém článku..

Obsah:

První díl "gotické" fantasy série situované do Anglie konce 19. století. Dvojčata Lia a Alice právě osiřela. Lia objeví na zápěstí tajemné znamení a začíná si všímat podivného krutého chování své sestry. Objeví knihu s jedinou stránkou, ve které si přečte temné proroctví, které varuje před příchodem Ďábla na svět. Lia se domnívá, že ona je Strážkyní, která tomu má zabránit, a její zlá sestra Branou, jíž má Zlo vstoupit. Ale je to skutečně tak jednoduché?

(zdroj)

Když jsem tuhle knížku otevřela, vydržela jsem ji na poprvé číst asi dvě minuty. Důvodem bylo to, že je to situované do 19. století a nějak jsem na to neměla chuť.
Když jsem se konečně odhodlala to číst, tak mi po pár stránkách došlo, že jsem zase udělala chybu. Příběh je poutavý, autorka vsadila na to, že neustálé záhady vás donutí číst dál, protože prostě potřebujete vědět, jak to dopadne.

Nakonec se mi začala líbit i oldschool Anglie, takže to byla paráda. Navíc mi to chvílemi připadalo opravdu temné, taková správná atmoška, co vás chytne.
Postavy v knížce jsou průměrné, nemají takovou hloubku, která by mi vyhovovala, ale i tak se to dá. Oblíbila jsem si Liu, ale taková Alice je taky zajímavá, možná je to jediná osoba, která je víc propracovaná - asi je to tak, že špatňáci se vždycky popisujou nejlíp. A Alice je tak správná špatňačka! <3
Chvílemi mi reakce Lii připadaly postavené na hlavu - je k Alice pořád ještě shovívavá, i přes to, co se stalo s jejich mladším bratrem. Ale i to jsem byla schopná překonat :D
Letos vyšel druhý díl s názvem Strážkyně brány, a i když jsem to původně neplánovala, rozhodně si ho přečtu, až se mi dostane do rukou :)
Ebook mám :)

Čágo,
zatim jsem moc líná, abych psala day by day, nebo nedej bože povídku :D Takže další článek do bookcasu :)

(Come Closer)

Originální psychologický thriller.
Amanda miluje svého manžela, svůj byt i své povolání architektky. Zdá se, že dělá všechno správně, tak proč se cítí tak vykolejená? Vše jde divně, začne znovu kouřit, její oblíbený pes ji nepoznává - je to snad těmi erotickými a divokými sny, které teď mívá? Je možné pokoušet se o objasňování nahodilých a nejasných příhod, ale většina lidí to nedělá, ani Amanda. Konečně - věci, o nichž si myslíme, že jsou nemožné, se dějí neustále.

(zdroj)

Tuhle knížku jsem si v pondělí donesla z knihovny, protože jí přede mnou vrátila knihovnice do police a líbilo se mi, jak se jmenuje, takže je jasné, že jsem od ní nečekala žádné zázraky.. :D
Děj se točí kolem toho, jak se Amanda z ničeho nic začala měnit - vrátily se jí její zlozvyky, hádá se s manželem, napadají jí myšlenky, které vůbec nesedí k její povaze a navštěvuje jí ve snech její imaginární kamarádka z dětství. Ačkoliv dostane hodně vodítek, uvědomí si, co se děje až moc pozdě, aby se ještě zachránila. Je posedlá ďáblem a její poslední zbytky svobodné vůle skončili v troskách. A tak jenom přihlíží, co Naamah dělá s jejím tělem, aniž by měla šanci se ubránit.
Musím říct, že je to opravdu příjemná oddechovka. /jo, je divný psát o psychologickém thrilleru jako o oddechovce, ale je to tak :D/ Zamlouval se mi námět, ale je velká škoda, že autorka to napsala tak stručně, podle mě by se tohle téma dalo mnohem víc rozvést. Některé stránky jsem jenom tak přelétla pohledem, pár bylo dokonce tak zajímavých, že jsem si je přečetla i dvakrát, ale žádná bomba to nebyla. A konečná zápletka byla naprosto zřejmá, což je taky škoda. Ještě musím dodat, že česká obálka je naprosto odporná, do celého článku vám hodím tu originální, která se mi líbí mnohem víc :))
Doporučuju těm, co nemají do čeho zapíchnout oči a nečekají nic velkolepého.
Ebook bohužel nemám.

Kdo by to byl řek, že tapetování bude taková makačka? :D
Koupila jsem si fakt boží tapety do pokoje /u toho jsem potkala fakt božího kořena, takže jsem se celou dobu modlila, aby nám došlo třeba lepidlo na zeď :D/

No a včera ráno jsme začaly s mamkou připravovat pokoj. To jsme ale nečekaly, že se na nás sesype půlka omítky. Fajn, tak jsme to uklidily, začaly tapetovat - samozřejmě se to podělalo a zbytek omítky jsme musely seškrábat. A půlka role tapety v řiťi :D Začínaly jsme v jedenáct ráno a až v pět jsme lepily první pruh tapety, kterej zůstal na zdi.
Skončily jsme v deset večer a mam hotovou půlku pokoje :D Šla jsem spát s neskutečnou migrénou a tak utahaná, že jsem padla do postele už o půlnoci. /což je o pět hodin dřív, než obvykle :D/

Jedinej světlej bod včerejšího dne je, že mi došla tapeta. Takže se možná pokocham pohledem na toho řízka, co tam pracuje :D

Dneska je v skutku výjimečný den!
Začíná MS v hokeji. A letos si ho konečně užiju, protože nematuruju! :D
Škoda, že tentokrát nebudu fandit s Míšou, pač to bylo legendary :D

Dneska v 16:15 hrajem s Dánskem :)

Jinak už se ke mně konečně dostaly fotky z minulého týdne :D

Tohle je jediná fotka, kterou mi kluci dovolili zveřejnit. Doufam teda, že nemaj link na muj blog :D /btw: kdo četl Skrytou pravdu, poznáváte Nathana? :D/

Nemam tucha proč, ale tuhle fotku žeru :D

Drsňáci :D

Vůbec nechápu, jak se mi povedlo se takhle tvářit, ale vypadam jak dawn :D

Tak teď se společně můžeme pomodlit, aby si nevšimli, že jsem přidala fotky, který se nelíbily :D

Včera v noci jsem mamce nechávala v kuchyni fakt funny vzkaz : "Hola, nech mi tady nějaký cigára a kup mi tu vodku. B. Btw: Fakt dobrej vzkaz pro mámu." :DDD

No nic, letim ze sebe udělat člověka.

Vítězství znamená slávu a bohatství. Prohra znamená jistou smrt. Hladové hry začínají… Dokázali byste přežít v divočině, když se všichni snaží o to, abyste nespatřili další úsvit? V troskách země, kdysi známé jako Severní Amerika, se rozkládá Panem s nablýskaným hlavním městem Kapitolem a dvanácti okolními kraji. Kapitol jim vládne krutou a tvrdou rukou a udržuje si jejich poslušnost tím, že je nutí, aby každý rok vysílaly jednoho chlapce a jednu dívku ve věku mezi dvanácti a osmnácti lety jako účastníky Hladových her - boje na život a na smrt živě přenášeného televizí. Šestnáctiletá Katniss Everdeenová, která bydlí sama se svou matkou a mladší sestrou, považuje účast ve hrách za rozsudek smrti, když se nabízí jako dobrovolnice, aby nahradila svou sestru, jejíž jméno bylo vylosováno pro letošní ročník. Katniss se ale už v minulosti ocitla na pokraji smrti - a je odbornicí na přežití. Aniž by chtěla, stává se soutěžící. Má-li však vyhrát, musí učinit řadu rozhodnutí, která staví přežití proti lidskosti a život proti lásce. Uznávaná spisovatelka Suzanne Collinsová, autorka Underworld Chronicles z žebříčku bestsellerů New York Times, představuje napínavé i filozofické, dobrodružné i romantické dílo zasazené do budoucnosti se zneklidňujícími paralelami k naší současnosti.

(zdroj)

Většinou o sériích píšu najednou, ale Hunger Games si zaslouží alespoň pár slov o každé knize zvlášť, protože tahle série je naprosto famózní.

SPOILERY
Děj se odehrává v budoucnosti v zemi, která zbyla z Ameriky, Panemu. V Capitolu, hlavním městě, žije bohatá vrstva spokojených lidí a vláda v čele s krutým prezidentem Snowem. K tomuto městu podléhalo třináct krajů, z nichž byl jeden pro výstrahu zničen po vzpouře, kterou zorganizovali jeho nespokojení obyvatelé. Ve zbylých dvanácti krajích žije zbytek populace - chudí obyvatelé, kteří musí tvrdě dřít pro Capitol a sami umírají hladem. Ve Dvanáctém kraji žije Katniss se svou matkou a sestrou. Po smrti svého otce se musela o rodinu začít starat sama - a tak se vydává lovit za hranice města, což je rozhodně nezákonné, prodává své úlovky na černém trhu a snaží se udržet nad vodou.
Krutost Capitolu ale sahá až mnohem dál. Každý rok totiž přijde období sklizně, kdy jsou z každého města vylosovány dvě děti - chlapec a dívka, kteří se musí zúčastnit Hladových her a bojovat tam na život a na smrt. A protože některé rodiny jsou tak chudé, musí jméno jejich dětí být v osudí i několikrát, výměnou za příděl obilí. Proto je obrovskou smůlou, že vylosovali Prim, sestru Katniss, jejíž jméno tam bylo jen jednou. A tak se poprvé po letech stalo, že Hladové hry mají svého dobrovolníka.
Spolu s Katniss odjíždí do Capitolu i pekařův syn Peeta, který jí jednou zachránil život. A Katniss ví, že ho bude muset zabít.
Když Peeta při jednom z rozhovorů prohlásí, že je zamilovaný do Katniss, diváci šílí. Hlavní hrdinka je vztekem rozpálená do běla, ale nakonec zjistí, že to přeci jenom není k zahození. Dostalo se jim opravdu velkého množství sponzorů a díky tomu mají obrovskou šanci přežít.
V aréně zažívají soutěžící krušné časy a pokud se pořadatelům zdá, že se nic moc neděje, sami na ně vypustí něco, co je pořádně prožene. A když se do toho všeho připlete ještě láska, je vymalováno.

Tahle knížka mě naprosto dostala do kolen, autorka patří mezi moje favority. Líbí se mi, do jaké doby je příběh zasazen. Nejlepší na celé knížce je pravděpodobně Katniss. Její styl uvažování mě naprosto uchvátil, navíc je tak perfektně složitá.. Další, kdo stojí za zmínku je Routa, u téhle části knihy jsem se neudržela a pár slz se mi po tvářích skutálelo.
A to nemluvím o Peetovi, mojí nové knižní lásce. To je rozhodně jedna z nejvýraznějších postav v celé sérii. A je to kořen :D

KONEC SPOILERŮ
Hunger Games je rozhodně jedna z nejlepších knížek, co jsem v poslední době četla a myslím, že mě jentak brzo nic takhle neuchvátí. Děj je perfektně promyšlený, logický a hlavně - to je nejdůležitější - nabitý akcí, u kterých občas skoro máte heartattack a to je podle mě nejlepší knížní vlastnost.

5/5

Celý článek..

Nevim jak vy, ale já tohle počasí naprosto miluju. Sice mi nejspíš uhoří tělo, ale i tak jsem spokojená :D Zažila jsem teď pár naprosto awesome dní. V pátek jsem si na balkón vytahala noťas, časák, jídlo, pití a seděla jsem tam sedm hodin. To jsem se spálila poprvý. Druhej den jsem tam vlezla znova, ale už se to nedalo vydržet, takže jsem se sbalila a vyrazila s kámošema pozevlit ven. Padlo tam tak cca sedm litrů alkoholu a vrátila jsem se domu, když mamka vstávala do práce. /už bylo světlo :D/ To jsem se spálila podruhý.

Přiznávám, že takhle nějak jsem strávila i další dva dny, akorát alkoholu bylo podstatně míň. To jsem se spálila potřetí. /ano, vypadá to, že jsem stále stejně nepoučitelná./

Včera jsem se táhla přes celý město na pracák. Byla jsem se zaevidovat před týdnem. Na pracáku mi řekli, že nemusím žádat o podporu, protože ještě nemam odpracovanej rok. Tak jsem vyrazila na magistrát, a tam mi řekli, že si o ní musim zažádat, i když na ní nárok nemam. /da faq?!/ Takže jsem se v tom horku včera táhla do města jenom kvůli tomu, aby mi oznámili, guess what! Že nemam nárok na podporu!

Dneska mě probudila Míša v jedenáct ráno. Zrovna se mi zdál sen o tom, že si objednávám pivo v hospodě. Tak jsem přijala hovor a povídám: "Pivo?"
Načež se na druhý straně ozve, ať koukám vstávat, že byla běhat a chce jít na ven. To už jsem si začínala bejt jistá, že se mi to zdá. Seriously, kdo v tomhle vedru chodí běhat?! :D

Takže jsem nakonec překonala svojí ranní zmatenost a vydala se na ledovou tříšť, po který máte zelený hovna :D /really. Vítejte do Mostu./
Nakonec jsme se domluvili, že zajdem na vodnici. Takže jsem musela za kámošem pro vodní dýmku a zjistila, že Míša nemá čas. Tudíž jsem se domluvila s kámošema a vyrazila s nima ven. Zažila jsem nejpohodovější den za poslední půl rok. I když tabák byl nejspíš prošlej a neměli jsme jídlo a došlo nám pití, takže Pallo odcházel skoro nervově zhroucenej.
Zejtra jdeme zas, tentokrát i s jídlem :D

Padlo pár legendárních hlášek, ale jak už to bejvá, nikdo z nás si na nic nemůže vzpomenout, takže možná za pár měsíců, až mě něco osvítí :D

/btw: spálila jsem se počtvrtý. to už neni možný :D/

Tady zatim jedna fotka ze dneška, zbytek snad časem, až mi je někdo pošle :D

Novou povídku mám v plánu začít psát za čtrnáct dní. /možná se stane zázrak a napíšu to dřív./

Btw: doufam, že po dnešku neuschnete! :)

Pan Peters si sice vzal Lesley za ženu poté, co ji přivedl do jiného stavu, jeho srdce však patřilo jiné. Lesley na sokyni ukrutně žárlila a zlost si vybíjela na malém synkovi. Tatínkova tragická smrt Joeův život doslova zpečetila. Sadistická matka alkoholička chlapce vězní ve sklepení, její nový přítel vnese do týrání další prvky: znásilňování a dětskou pornografii.

Můj názor:

Už jenom skutečnost, že to napsal muž, který si to prožil na vlastní kůži, mě dostala do kolen.

"Věnováno památce mého otce, "George Williama". Doufám, že jsi na mě hrdý za to, jakým způsobem jsem se vyrovnal s roky bolesti a utrpení. Doufám, že můžeš klidně spát, neboť víš, že jsem v bezpečí."

Joe začíná s vyprávěním o tom, jaký byl jeho život, když byl jeho otec naživu. Sice jim jeho matka ze života dělala peklo, ale v otci našel nejlepšího přítele a ochránce. Když potom otce viděl skoro uhořet zaživa při nehodě v práci - a jeho matka, jakožto zákonná manželka, i když se zrovna rozváděli -, ho nechala odpojit od přístrojů, jeho život se převrátil naruby. Matka ho odvedla domů mezi ostatní sourozence a tam začala jeho příšerná životní etapa. Jedl pod stolem, kam mu házeli zbytky, mlátila ho jak matka, tak i sourozenci, kteří za to byli ještě chváleni. Nakonec skončil zamčený ve tmavém sklepě a díky traumatům, která prožil, již nebyl schopný mluvit. Za ta léta, co byl uvězněný pod jejich domem a neustále týraný všemi, kteří mu měli pomoct, o něj nikdo neprojevil zájem. Otcova rodina k němu neměla přístup a úřady o něm neměli tušení. K tomu všemu si matka našla nového přítele, který si s nim doslova dělal, co chtěl a nakonec ho začal prodávat.
Tohle je jen smutný začátek jeho utrpení, které skončilo až o mnoho let později. Sociální pracovníci si o něm mysleli, že je to nezvladatelný sexuální delikvent a jeho matka statečná žena, která se ho marně snaží vychovávat. Je tedy celkem štěstí, že z něj vyrostl takový člověk, který se o tom nebojí napsat a sám podporuje organizace pro záchranu týraných dětí.
Už je to dlouho, co jsem naposledy četla něco tak emotivního, i když občas jsem z toho byla naprosto rozhořčená. Rozhodně to nedoporučuju lidem se slabým žaludkem.
Ebook bohužel nemám.

5/5

Hola hola,
tak jsem konečně dopsala slíbený epilog. Původně měl bejt krátkej, ale nakonec jsem se nějak rozepsala :D
Tohle bych nazvala mojí pisatelskou derniérou.
Ne, vlastně vám teď pěkně kecam, protože už se mi v hlavě rýsuje další nápad, kterej snad brzo hodim na papír. Doufám, že se vám Prokletí aspoň trochu líbilo, i když část psaná ze Samovo pohledu byla tak kostrbatá.
Omluvte chyby a přeju příjemný čtení :)

Shrnout, co všechno je novýho, se snad ani nedá. Vlastně se mi změnil celej život :D V první řadě se musim pochlubit, že všechny odřeniny z mýho pádu z metrový zdi jsou zahojený a možná mi nezůstanou ani jizvy! *v dálce znějí famfáry*

Nicméně jsem nedávno spadla znova :D Někdo na mě musel seslat kletbu, jinak si to nedokážu vysvětlit. Normálně si jdu z kopce a najednou se kutálim. Díkybohu, že to bylo po trávě a ne třeba po štěrku, to by tak dobře asi nedopadlo :D

Jako další novinku mám to, že mě vzali na střední. Zatim si každej myslí, že si dělam humor nebo tak, protože už maturitu mam, ale očividně mi je k ničemu, když jsem ještě pořád nezaměstnaná a pořád sedim doma :D Takže za tři roky ze mě bude automechanik. /jo, fakt mam nenáročný sny/
Je zajímavý, jak se člověku změní priority - dřív jsem dělala všechno pro to, abych se ulila ze školy. Teď, když se jenom flákam, se snažim co nejrychleji dostat do školy :D

Po dvou letech a něco jsem svobodná.
Na jednu stranu to pro mě bylo zklamání, protože jsem si to představovala nadýl. Navíc je to weird, protože jsem zezačátku ani neměla co dělat - přecijen jsme spolu dřív trávili hodně času, než to šlo do řiťi.

Ale na druhou stranu - JSEM SVOBODNÁ. *tančím v rytmu samby*
Někdy vztahy dojdou do takový fáze, že už prostě nemá cenu je udržovat. Navíc, když už je nějakou dobu udržujete, je to fakt únavný, takže teď se cejtim naprosto skvěle. /což je pro mě příjemný překvapení/
Navíc se mi tim otevřely nový možnosti - už mě tady nic nedrží, při první příležitosti můžu odjet a nemusim si s tim dělat hlavu.
Když už je řeč o hlavě, obarvila jsem se. :D /ti, co sem chodí dýl, už čekají nějakou katastrofu/
Kupodivu se nic tak hroznýho nestalo /ne jako posledně, když jsem místo hnědých vlasů měla křiklavě fialový a to zrovna den předtim, než jsem nastupovala na novou školu :D jo, to bylo funny as hell./ Tentokrát jsem si koupila barvu, co se jmenovala Čokoládově hnědá. Na obrázku byla červená. /wtf?!/ Barva sama o sobě byla fialová. /jo, to už jsem celkem panikařila/ Nakonec mam nahoře vlasy červený, dole pořád tmavě hnědý a ofinu do fialova a kupodivu to vypadá celkem fajn :D

Navíc jsem si pořídila fakt awesome obraz s Kurtem Cobainem a budu si přědělávat pokoj, takže to mi vynahradilo všechno, co se posralo.

A taky - přežila jsem SOBOTU 14.
Nekecam. Je to poprvý, co se mi v sobotu 14. nic nestalo.

Zažila jsem naprosto pekelnou kalbu, o který ani nemůžu psát, protože dělam, že se ta událost nestala :D

Zakončila jsem Prokletí a už mi zbývá jenom epilog. /je to celkem ironický, vzhledem k tomu, jak skončil muj vztah :D/

Takže to bude asi tak všechno, co stojí za zmínku.

Dvě zrcadla - Karolína Limrová

Kdyby si Joshua Merboth nekoupil starobylý dům nedaleko od Longville, zřejmě by nikdy Kate Simmonsovou nepoznal. A nikdy by nepřišel na to, že láska může být silnější než peklo smrti a krve.

Joshua spatří Katinu tvář poprvé v prastarém zrcadle, které objeví na půdě chátrajícího sídla. Nemůže slyšet její srdce ani cítit její vůni. Nemůže jí ublížit. Jeho stříbrné oči se mohou jen dívat a v jeho duši se objeví záblesk čehosi, o čem si myslel, že už je navždy ztraceno. Ale co když přijde den, kdy zjistí, že mu to nestačí? Co když víc než po lidské krvi začne toužit po zvuku jejího hlasu? Má někdo jako on vůbec právo chtít něco víc než její úsměv?

V romantickém příběhu s prvky fantasy se v rychlém sledu událostí střídají promluvy obou hlavních hrdinů a my sledujeme napínavý děj ze dvou úhlů pohledu. V knize najdeme všechny atributy spojené s tímto žánrem; především však rozehrává odvěké téma o síle lásky a boji dobra se zlem.
(zdroj)

Hned v úvodu musím říct, že se autorka nejspíš hodně inspirovala Twilightem. Tuhle knížku jsem začínala číst s velkým zájmem a nakonec to pro mě bylo spíš velkým zklamáním.
Příběh je psán ze tří pohledů - Joshovo minulosti, kdy se dozvídáme, jak se stal upírem, jeho přítomností a taky přítomností Kate.
Vše začalo tím, že si Kate koupila starobylé zrcadlo a Josh se nastěhoval do nového domu, kde - kupodivu - objevil další zrcadlo. A najednou v něm zahlédl překrásnou dívku, do které se okamžitě zamiloval. Když zapadne slunce, její odraz se mu ztratí - v tu samou chvíli se ale Josh objeví v zrcadle u Kate v pokoji. A láska je na světě.

Děj se celkem táhne a v hodně ohledech to opravdu hodně připomíná Stmívání - Josh, který se ke Kate nechce přiblížit, protože ji moc miluje a nechce jí ublížit, ale nemůže si pomoct, tak si to prostě jenom vyčítá. Ona je do něj bláznivě zamilovaná a ani skutečnost, že se ji pokusil zabít, jí to nevymluví. Už když se vidí poprvé, tak si řeknou, že se milují.
Konečná zápletka je taky dost podobná Twilightu, takže jsem měla dojem, že nečtu nic nového.
Je to hodně naivní a můžu to doporučit jen beznadějným romantikům, protože mě samotné to přišlo příšerně přeslazený a naprosto nereálný - ano, je to fantasy, ale upřednostňuju spíš charaktery, který uvažují normálně.

2/5

Běh o život napsaný Stephenem Kingem pod pseudonymem Richard Bachman zná český čtenář pod názvem The Running Man a takto byl uveden do distribuce i film s Arnoldem Schwarzeneggerem (sám King filmu na chuť příliš nepřišel).
Sci-fi z nedaleké budoucnosti líčí temnými barvami industriální svět, nikoli nepodobný totalitě. Zábavu apatickým masám obstarává jediný televizní kanál, který vysílá obskurní zvrácené soutěže, z nichž nejdrsnější a nejpopulárnější je Běh o život. Vybraný jedinec, v tomto případě Ben Richards, je vypuštěn do ulic Ameriky jako lovná zvěř. Po dvanácti hodinách ho začnou pronásledovat profesionální Lovci, podporovaní mnoha udavači z řad televizních diváků. Prchající zoufalec sahá pod vidinou odměny ve výši milionu dolarů k těm nejkrutějším prostředkům, aby pronásledovatele setřásl.

(zdroj)

Běh o život je hodně sympatická kniha, i když podobnost s Hunger Games se nedá popřít. Takhle knížka ale vznikla mnohem dřív.
Hlavním hrdinou je Ben Richards, který žije v chudé čtvrti se svou ženou a malou dcerkou, která díky jejich chudobě umírá na obyčejnou chřipku. To ho donutí zajet do města a přihlásit se do soutěží ve VéVé /tv :D/.. To ale ještě netušil, že místo obyčejné soutěže se díky svojí povaze a relativnímu zdraví dostane do nejbrutálnějšího televizního pořadu vůbec - Běhu o život. Bude vyslán do ulic, kde po něm půjdou Lovci, kteří se ho budou snažit zabít v přímém přenosu. Aby toho nebylo málo, každý občan, který ho udá, dostane zaplaceno 100 nových dolarů.
A tak se Ben dává na zběsilý útěk a snaží se udržet naživu co nejdýl, protože za každou hodinu, co bude dýchat, jeho žena s dcerou dostanou peníze.
Podoba s Hunger Games je celkem zřejmá, přesto je to zase trochu něco jinýho. Je to hodně čtivý, občas i docela brutální. Prostě to napsal King. Ben Richards je věčně naštvanej týpek, rebel, a co je k podivu - je taky dost inteligentní, což je u chudších obyvatel skoro nevídané. Příběh je plný zvratů a autor má perfektně vymyšlený celý budoucí svět, do knihy se prolínají i menší informace o tom, co se kdy stalo - např. od roku 2012 byly v celém Japonsku povinné nosní filtry :D

Čágo :)

Mrzí mě, že to trvalo tak dlouho, ale až dneska jsem měla klidnej večer :)

Tohle je poslední kapitola, čeká nás už jenom epilog..

Enjoy..

Hola hola,

s kapitolou to dneska moc slavně nevidim, už funguju na záložní systém :D Takže tady pro vás mám aspoň "recenzi"

V Katsině světě to lidé narození s mimořádným nadáním - Výjimeční - nemají jednoduché. Všichni se jich bojí, pohrdají jimi, nebo je využívají. Katsa ale nese břemeno, které sama nenávidí: je Výjimečná v zabíjení. Slouží strýci Randovi, králi Mezizemě, a má za něj dělat špinavou práci - trestat a mučit každého, kdo se mu znelíbí.
Při setkání s princem Po, Výjimečným bojovníkem, Katsa ještě netuší, jak moc se jí změní život.
Nikdy by nečekala, že se stane Poovou přítelkyní. Nikdy by nečekala, že zjistí novou věc o svém nadání - a že odhalí hrůzné tajemství... tajemství, které by pouhými slovy dokázalo zničit všech sedm království.

(zdroj)

Musím přiznat, že tenhle žánr mě zrovna moc nebere.. Příběh se odehrává ve smyšlené zemi, která se skládá ze sedmi království, kde se rodí výjimečné děti, které se poznají podle toho, že mají každé oko jiné. Zní to docela pitomě, ale kupodivu mě to fakt chytlo a přečetla jsem to za jeden večer. Musím říct, že kniha má spoustu zajímavých postav, rozhodně se mi líbila hlavní postava - Katsa, jejíž nadáním je zabíjení. To z ní učinilo zbraň jejich krále - musí za něj vykonávat tresty, což jí zařídilo docela negativní pověst..
Když se v knize objevuje princ Po, začíná to bejt fakt parádní. Katsa musí odjet z království kvůli tomu, že odmítla splnit příkaz, a vydává se s Poem pátrat po únoscích jeho dědy. To je zavede do království Monsey, jehož panovník je proslulý svou laskavostí. Společně odhalí jeho tajemství a Katsa se s královou dcerou Bitterblue musí dát na útěk a nechat zraněného Poa v horách.

Celá zápletka je sympatická, i když to samozřejmě není nějaká bomba, která vás položí. Je to spíš taková odpočinková četba, u mě splnila svůj účel a nakonec se mi to líbilo tak, že jsem tomu dala čtyři hvězdy..
Autorka k sérii vydala další dvě knihy - Ohnivá a Bitterblue. Příběhy na sebe nijak nenavazují, Ohnivá se odehrává ještě před Výjimečnou a vyskytuje se v ní jedna známá postava. Bitterblue je situována osm let po příběhu Katsy a Poa a je o Bitterblue, královně Monsey. Na oba díly se chystám :)

O ebook se můžete hlásit u mě ..

Alexandrina Avitalová se za života nijak nelišila od vrstevníků. Když je v den svých devatenáctých narozenin chladnokrevně zavražděna, nikdo nemůže tušit, že smrt se stane začátkem její nové cesty. Tři roky poté, co byla pohřbena a oplakána rodinou a přáteli, se probouzí znovu k "životu". Je uvedena do světa magie a ďábelských stvoření. Alex musí zapomenout na svůj předchozí život, aby mohla zaujmout pozici neohrožené bojovnice se silami temnot. Podle dávného Proroctví je právě ona jedinou vyvolenou, Spasitelkou, která má rozhodnout odvěkou bitvu mezi dobrem a zlem…

(zdroj)

Tak tenhle námět se mi fakt zamlouvá... Jak už je zřejmé z obsahu, jedná se o příběh Alex, která zemřela, ale byla povolána zpátky k životu. Bylo jí sděleno, že je Spasitelka, která se má utkat se zlem, o což ona nemá nejmenší zájem a snaží se před tím ukrýt. Když se nakonec rozhodne přistoupit na hru bohů, kteří její zmrtvýchvstání zařídili, narazí na Gaba, luxusního řízka a lovce, který ji zavede do domu, kde žije spolu se svými přáteli, taky lovci.
A tak se Alex účastní jejich lovů a postupně se spřáteluje s obyvateli domu, i když před nimi stále tají svou pravou totožnost.

Příběh je poutavý, děj se netáhne a je prostě parádní. Alex má naprosto skvělou povahu, vždycky odpoví nějakou super sarkastickou poznámkou a je to skvělá bojovnice. Jako dalšího bych zmínila Matta, který je opravdu zajímavou postavou.. Líbí se mi, jak se chová, a jak se nakonec projeví :) A o Gabovi radši pomlčim, protože to je prostě muj knižní kořen :D

Napjatě očekávám další díl, protože tohle je fakt super kniha a doufám, že pokráčko bude stejně skvělý, jako tohle.

O ebook se jako vždycky můžete hlásit u mě :)

Claire přijela do Morganville studovat a dobře se bavit. Nepředpokládala, že spolužačky z koleje jí budou už od začátku ztrpčovat život. Ani pronájem pokoje ve velkém starém domě však vůbec není změnou k lepšímu. Noví spolubydlící mají svá temná tajemství... ale přijmou Claire mezi sebe, když se ulice města začnou hemžit zlem žíznícím po čerstvé krvi.

(zdroj)

/bacha, spoilery/

Začínala jsem to číst z totální nudy a dost patrnou skepsí. Končila jsem tu samou noc a rovnou sháněla druhej díl aspoň v aj :D

Synopse ke knížce je velkem nicneříkající, takže prozradim trochu víc... Claire je nadprůměrně inteligentní studentka, která ukončila střední po dvou letech a rodiče jí dovolili odjet na texaskou vejšku blízko domova. Tam si na ní zasedne královna školy a co se zprvu zdá jako neškodná šikana, se nakonec vystupňuje na pokus o vraždu. Claire narychlo shání podnájem a nakonec skončí ve starobyle vyhlížejícím domě plném tajných místností a dokonce se třemi celkem ujetými spolubydlícími.

Ti jí seznámí s děsivým tajemstvím městečka - jasně, jde o upíry, ale fakt dobrej námět, to ale spoilerovat nebudu :D Claire se nakonec musí vypořádat s neustálými útoky na její osobu, snaží se vymyslet, jak zrušit úmluvu, kterou kvůli ní podstoupil Shane a hlavně - snaží se udržet se naživu.

Líbí se mi, že autorka dodala postavám skvělé charaktery - jak tem dobrým, tak i špatňákům. Claire je normální holka, sympatická, fakt chytrá a hlavně reaguje lidsky. Michael s Evou, další ze spolubydlících, jsou taky sympaťáci. A nejlepší ze všeho je Shane, to je fakt dobrej knižní kořen :D /fakt dobrej/
Takže vám tohle vřele doporučuju, i když je celkem k nasrání to čekání na další díly, pokud nemáte angličtinu na tak dobré úrovni, abyste si to mohli přečíst v originále.

O ebook se jako vždy můžete hlásit u mě :D