Mele Kalikimaka!!!
24. december 2011 at 10:54 | Chuckyna :))
|
Day by day :)
Aloha!!!!
Tak je to tu zas, další Vánoce na tomhle blogu :) Je hezký vědět, že někteří, co sem ještě chodí, zažily už ty první :)
Už to začíná bejt trapný, ale jak jednou prožijete Vánoce v Hawaiském duchu, nikdy se vám to nepřestane líbit :D Takže vám přeju Mele Kalikimaka, doufám, že zažijete příjemný, pohodový večer a dárky naplní vaše očekávání :)
Tady máte mou oblíbenou koledu :D
Mele Kalikimaka!!!
4.12. >> kalba ve výrobně sýrů
4. december 2011 at 9:48 | Chuckyna :))
|
Day by day :)
Aloha!! :)
Nakonec musím napsat aspoň DBD.. Ke Zpátky ke kořenům mám jenom půlku kapitoly, protože náš profesor tak řve, že se nedá ani myslet.
Ale tenhle tejden to stopro dopíšu. Nakonec totiž na zkoušku nejdu :D Máme zítra a pozítří předtermín, a já si řekla, že se zkusim odhlásit, co to asi udělá.
Hm, teď už se nemůžu přihlásit zpátky, takže to budu dělat až v lednu :D ode dneška mam volno.
/tuhle část jsem psala už v pondělí :D/
Je tak těžký něco napsat. Day by day se mi nejlíp píše ráno a povídky večer. Jenže když mam volno, tak ráno spim a večer někde jsem. Když volno nemam, jsem ráno ve škole a večer spim :D Je to prostě těžký, musíte to chápat :D
Začala bych minulým weekendem. /ještě tim minulym :D/
V pátek jsem měla spicha s klukama, tak jsme se domluvili, že u mě doma trošku popijeme. Tady v té části už by lidem, co mě znají dýl, mělo být jasné, že jsme nepopili jenom trošku. Kromě toho, že mi do bytu přišla babí a přinesla mi bábovku a já z ní málem prodělala infarkt, to bylo klidný. /Rychle! Schovejte to! - kluky napadlo to, že všechen chlast schovaj do rohu místnosti a postaví před to židli, na který seděli. /
Když kluci odešli, začala jsem se děsně nudit. Tady už začínají jenom zamlžené vzpomínky. Ty fakt nemam ráda, navíc vás vždycky druhej den něco překvapí. Já se dozvěděla, že jsem byla venku ještě s asi třema lidma, pila jsem u kámoše vodku, potkala bratránka, asi v jednu ráno skejtovala po Mostě a tak :D
Druhej den je fakt interesting, protože nám volá kámoš, že má k dispozici skvělej sklad, že tam jsou sedačky a bude tam mít pár kámošů.
Musim vám říct, že občas bejvam pěkně naivní, ale představovala jsem si něco ouplně jinýho :D Koukněte se na trailer ke Grave Encounters: /btw ten film vám vřele doporučuju :D/
Tak takhle nějak to vypadalo, akorát to byla bejvalá výrobna sýrů - obrovský prostory /hlavně sklepy stály fakt za to!!!/ plný mrazáků s takovýma těma těžkýma železnýma dveřma, no prostě mazec.
Uprostřed kalícího úseku byla velká skejťácká rampa a když jsme přišli, všichni už byli totálně na sračky :D
Nějakej idiot na střeše zapálil gril a přijeli na nás policajti :D /netušila jsem, kolika tam ještě nebylo osmnáct!! :D/ Najednou se spousta lidí rozutekla a schovala se ve sklepě, fakt mazec, když je pak někdo hledal :D
Fotky máte v celém článku, ale už jsou po kalbě :D /Legendary kalbě :D/
Jinak se u mě nic záživnýho neděje. Pořád dřepim ve škole a chcípam tam. Tenhle weekend se taky nic zajímavýho neudálo. Jenom jsem byla kalit s kámošem a to byla docela sranda :D hráli jsme suprovou hru :
Takže neni divu, že to dopadlo takhle:
Sharkan
jo a eště něco
Bárbra Brožů
no
Sharkan
mam od tebe kurevskou bouli na čele :D
Bárbra Brožů
proc?:-D
Sharkan
no dala jsi mi jednu pěstí
až tě z toho bolela ruka
pamatuješ? :D
Bárbra Brožů
ne :D
Chat conversation end
Bárbra Brožů
no
Sharkan
mam od tebe kurevskou bouli na čele :D
Bárbra Brožů
proc?:-D
Sharkan
no dala jsi mi jednu pěstí
až tě z toho bolela ruka
pamatuješ? :D
Bárbra Brožů
ne :D
Chat conversation end
Srandy kopec :D Budu doufat, že dneska konečně dopíšu kapitolu. Teď si jdu sníst svojí obří Milku a ještě na chvíli spát, kámoš mě dneska vzbudil nelidsky brzo.
Fotky v celém článku, see ya :)
Hladové hry - Dan Simmons
23. november 2011 at 9:17 | Chuckyna :))
|
Bookcase
Hladové hry - Dan Simmons
Obsah:
Minulost... Saul Laski, lapený v kleci Hitlerova konečného řešení, je jedním z obrovského zástupu lidí předurčených zemřít v nechvalně proslulém vyhlazovacím táboře v Chelmnu. Ač se svému osudu vzepře, stane tváří v tvář zlu staršímu a drtivějšímu než jsou nacisté...
Současnost... Když se na základě tohoto setkání odhodlá za každou cenu přežít, vydá se na cestu trvající několik desetiletí, při níž navštíví několik kontinentů a nahlédne do nejtemnějších zákoutí historie dvacátého století. Odhalí tajné společenství bytostí, které pravděpodobně často figurují v pozadí těch nejstrašlivějších a nejnásilnějších světových událostí; bytostí, které zabíjejí na dálku a prostřednictvím zmanipulovaných prostředníků; bytostí obdařených psychickou schopností "používat" jiné lidi: číst jejich myšlenky, podrobovat je své vůli, vnímat jejich smysly, krmit se jejich emocemi, nutit je konat nepopsatelná zvěrstva. Trojice nejmocnějších příslušníků tohoto tajného řádu se pravidelně setkává, aby posoudila a porovnala úspěchy, které zaznamenává při svém promyšleném, krvavém tažení. Ovšem při jednom setkání se stane něco, čeho by se nikdy nenadáli... Saulovo pátrání má brzy dojít cíle a lovci a oběti se setkají v boji, jenž pronikne do samé podstaty lidského násilí a určí budoucnost našeho světa.
Současnost... Když se na základě tohoto setkání odhodlá za každou cenu přežít, vydá se na cestu trvající několik desetiletí, při níž navštíví několik kontinentů a nahlédne do nejtemnějších zákoutí historie dvacátého století. Odhalí tajné společenství bytostí, které pravděpodobně často figurují v pozadí těch nejstrašlivějších a nejnásilnějších světových událostí; bytostí, které zabíjejí na dálku a prostřednictvím zmanipulovaných prostředníků; bytostí obdařených psychickou schopností "používat" jiné lidi: číst jejich myšlenky, podrobovat je své vůli, vnímat jejich smysly, krmit se jejich emocemi, nutit je konat nepopsatelná zvěrstva. Trojice nejmocnějších příslušníků tohoto tajného řádu se pravidelně setkává, aby posoudila a porovnala úspěchy, které zaznamenává při svém promyšleném, krvavém tažení. Ovšem při jednom setkání se stane něco, čeho by se nikdy nenadáli... Saulovo pátrání má brzy dojít cíle a lovci a oběti se setkají v boji, jenž pronikne do samé podstaty lidského násilí a určí budoucnost našeho světa.
Můj názor:
*MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY*
Všichni jste už určitě slyšeli o knížce Hungry Games. Koho by napadlo, že v překladu je to Aréna smrti a ne Hladové hry? Nicméně vám můžu říct, že to, že jsem omylem stáhla tuhle knihu místo té, co jsem chtěla, byl ten nejpříjemnější omyl, který se mi kdy stal!
Jak už jste se nejspíš dočetli, kniha začíná za druhé světové války v koncentračním táboře. Děj se příliš nenatahuje, ale zanechává ve vás spoustu otázek. Zbytek příběhu se odehrává na přelomu 70. let v USA, je propojený se vzpomínkami. A hlavně, co se mi líbilo nejvíc - je tam tolik postav, že si každý vybere, s kým bude sympatizovat. Kniha je vyprávěna z několika různých pohledů, takže i když nechcete, tak chování některých postav chápete.
Jako hodně zajímavou postavu bych označila hlavně Tonyho Haroda. Je to odporný prase, ale v průběhu se jeho charakter mění.
Hlavní zápletkou je jedna hra třech přátel, kterou hrají už spoustu let. Jenže teď je to jiné, mezi nimi se ocitl někdo, kdo se to snaží narušit a ač se to zpočátku nezdá, je to mnohem vyšší hra, než byste čekali.
Autor se rozhodně netrápí tím, aby cenzuroval, chvílemi je to pořádně krvavé a smutné. Někdy až tak, že jsem knihu odložila. Rozhodně je to kniha na dýl, ale stojí to za to. Ten nápad je vynikající a Simmons je od této chvíle jeden z mých favoritů.
5/5
Ebook vám klidně pošlu :))
17.11. >> velice zajímavý život probuzené chucky
17. november 2011 at 10:13 | Chuckyna :))
|
Day by day :)
Aloha!
Tak co, kdo z vás byl na půlnoční premiéře BD??
Já se letos rozhodla, že tuhle ságu zakončim tam, kde jsem ji začala - v Mostě. To jsem ovšem netušila, že mě čeká docela šok. Koukám si tak zvesela na mostecký kino - Program na listopad - a co nevidím? BD. Abyste to chápali, opravdu jsem ho neviděla :D U nás ho prostě nedávaj :D
No nic.. Jsem moc šťastná, že tenhle blog už neni o Twilight sáze. Teď po premiéře se dostane na světlo světa hromada fotek, rozhovorů, článků, prostě hrůza děs a ještě ke všemu si spousta teenagerů po zhlédnutí BD založí blog o Twilightu, kam bude kopírovat věci z cizích blogů. Po necelym měsíci toho dotyčnýho zájem přejde a blog tam zůstane tak dlouho, dokud neuvidí další díl a nenadchne se znova :D
Ano, občas mi to chybí :D To věčný nasrání, když mi někdo kradl články, to nervování se, abych všechno stihla - škola, novinky, povídky, ostatní blogy, normální život - a tak stále dokola :D
Jinak se u mě nic novýho neděje. Školu přežívám z posledních sil, nemůžu se dočkat, až to ukončim a půjdu jinam.
Moje oslava narozek byla awesome.. Akorát je škoda, že jsem slavila ještě než jsem se probudila z tý děsný podzimní depky, co na mě přijde vždycky, když dlouho nevidím sluníčko :D
Teď nedávno zrovna svítilo, tak jsem se tak nějak probrala a jsem plná života. Akorát neni co dělat :D
Byla jsem jednou kalit. Venku.
Ano, nejsem blázen. I když jsem dost naivní. Myslela jsem si totiž, že když se víc obleču, pomůže to :D Měla jsem na sobě: jedny normální ponožky, jedny froté, legíny, rifle, tílko, 4 svetry, šálu, rukavice, čepici a kabát.
Během hodiny jsem byla promrzlá až na kost.
Lavičky byly tak zmrzlý, že když jste na ně položili flašku, tak vám odjela. :D
S návratem vitality se tak nějak vrátila i chuť psát. Ale zjistila jsem, že už je moc pozdě. Kapitolu jsem postla v pátek a zatím ji četl jen jeden člověk. :D
No, s další kapitolou počkám, dokud si jí nepřečtou alespoň čtyři, abych věděla, že to má ještě cenu :D
Začala jsem pařit wowko. Sice absolutně nechápu co a proč dělam, ale baví mě to :D
Ještě včera jsem byla nadšená z toho, že už mam level 9 a nakonec jsem zjistila, že mam ňákou zrychlenou hru, takže jsem vlastně úplná lama. :D
A to je asi tak všechno, co se mi stalo zajímavýho :D
See ya
Skrytá pravda - 13. kapitola
11. november 2011 at 16:02 | Chuckyna :))
|
Skrytá pravda
Ahojte,
po strašné době jsem tu opět s kapitolou Skryté pravdy. Musím říct, že většinu toho času, co jsem nepsala, jsem se prostě snažila dostat do Kaitlinovskýho rozpoložení. A i teď je to awful :D
4.11. >> žvásty
4. november 2011 at 8:50 | Chuckyna :))
|
Day by day :)
Aloha :)
Už jsem tady nebyla tak dlouho, že jsem skoro zapomněla, jak to tady vypadá :D Jak se máte?:)
Nedávno mě napadla fakt úžasná úvaha o blog.cz, ale než jsem se dokopala sem přijít, tak jsem jí taky skoro zapomněla :D Je to fakt hrozný, že už nejsem schopná napsat ani jeden blbej článek. Když se ohlídnu o rok zpět, možná o dva, tak je to úplně jiná. V roce 2009 jsem postla 2424 článků a v roce 2010 1453 článků. Letos je tohle můj 40.
Tenhle blog jsem zakládala /lépe řečeno obnovovala, doménu mám už od roku 2006/, protože už mě nudilo chodit ven, nebo já nevim, co to se mnou bylo :D Ze dne na den se ze mě stal nerd, kterej si akutně potřeboval najít nějakej koníček na netu a narazil na Twilight :D
A tak začala tahle moje blogová kariéra, o který si troufám říct, že byla celkem úspěšná a při který jsem poznala spoustu skvělých lidí, se kterými jsem neustále v kontaktu.
Jenže tou dobou nám všem bylo o dva roky a něco míň. Pro mě to znamenalo středoškolskej život, žádný povinnosti, neměla jsem muže, tudíž spoooustu času.
Teď trčím ve škole od rána do večera /nepovažujte to jen jako nějakou hlášku, fakt tam sedim od rána do večera :D/ a když už se dostanu domu, mezitím ještě udělám zastávku u Míry, tak je akorát po zprávách :D. A já jsem tak unavená, že jenom tupě zírám na televizi a v půl desátý večer JDU SPÁT.
Většina z lidí, kteří sem chodí stále a už nějakou dobu, už buď blog nemají, nebo jsou stejně aktivní jako já :D
Občas mám pocit, že tu SP a ZKK nikdy v životě nedopíšu. Vždycky mě napadně něco totálně skvělýho, ale nedokážu to sepsat :D Nejradši bych někomu řekla, jak to dopadne, aby to za mě dopsal :D
Novinek z mýho života asi moc neni, jsem ráda, že mam čas na kousek normálního společenskýho života :D
Moje škola je děsná. Mineralogie, petrografie, kartografie, .... humus humus humus!!!!
Jednou ke mně přišla učitelka dala mi prázdnou čtvrtku a papír s číslama, a oznámila mi, že mam udělat důlní mapu!!!! /najdete ji v celém článku :D/
Školu v lednu stejně ukončím, protože nejsem technickej typ. A to tak, že vůbec. Nevím, co jsem čekala, ta škola se jmenuje Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava :DD
Nejspíš se přihlásím na humanitní studia, bude to příjemná změna po šutrologii :D
Včera jsem byla po dlouhý době na "skleničce" u kámošky. Byla jsem na ní od čtyř odpoledne do dvou do rána, z toho asi dvě hodiny jsme se snažili vyšťouchat jejího králíka zpoza skříně. Můžu vám říct, že jsem nikdy v životě neviděla víc nasranějšího králíka, než byl ten její :D
A to je asi tak všechno. :D Už jsem se vypovídala :D Sice to jsou nesmysly, ale aspoň tady budu mít jeden článek za listopad, když už ten říjen zůstane prázdnej.
See ya.
/moje důlní mapa v celém článku :D/
16.9. >> všechno možný i nemožný
16. september 2011 at 11:14 | Chuckyna :))
|
Day by day :)
Aloha!! :)
Přestaňte překvapeně kulit oči, opravdu se vám to nezdá. :D Day by day je na světě :D /jo, říkám to trochu předčasně, ale věřim tomu, že to dopíšu :D/
Jako první bych asi začala úžasnou Ostravou.
Víte, hlásila jsem se na vejšku jenom kvůli tomu, že jsem si nemohla najít práci. A časem mi najednou obor geovědní a montánní turismus začal připadat docela zajímavý. Geologické inženýrství, zní to fakt fajn. Možná proto jsem se do tý Ostravy na přijímačky vydala. /a taky proto, že jsem dala šest stovek za přihlášku :D/
Nechtěla jsem jezdit uprostřed noci z Mostu do Prahy a tam odsud do Ostravy, tak jsem spojila příjemné s užitečným a zkontaktovala moje pražské ženy Angie a Míšu :D
Jela jsem už v úterý, abychom se mohly pořádně zničit :D Takže jsme se večer vydaly na nákup nějakého pití a jídla.. A co nás nenapadne - koupit si dvě pizzy.
Řeknu vám, že jsem byla fakt hladová, takže mě udržovala naživu už jen vyhlídka jídla. Proto pro mě byl docela šok, když jsme zjistily, že Angie trouba NEFUNGUJE :D
Byla to klasická plynová trouba, ale nešla zapálit. Házely jsme tam zapálený sirky, dokonce jsme zapálily i dřevěný pravítko a cpaly jsme ho tam, ale trouba prostě nezačala hořet :D /jo, uznávám, že je dost možný, že my jí prostě neumíme ovládat, ale prostě nefunguje :D/
Takže jsme se rozhodly pizzu udělat na sporáku :D Mezitím jsem s NG šla věšet prádlo, a když jsme se vrátily, všude byl kouř :D
Jídlo celý černý, smrad jak prase. Samozřejmě bylo takový dusno, že o průvanu ani nemohla bejt řeč. Tak jsme tam v tom horku seděly v zakouřenym pokoji a potily se :D
Bylo tam takový horko, že když se Míša zvedla a šla na záchod, měla na zádech přilepenou igelitku :D
No, tenhle večer byl super, druhej den jsme si vyrazily s NG na koupálko, kde byla tak úžasně teplá voda, že jsem dokonce i plavala :D Což se tak často nestává..
Další super věci ani nemá cenu vyprávět, protože je to jistě čistě subjektivní pocit suprovosti :D
Nejlepší bylo, když NG musela bežět do práce a já už jsem nemohla :D
NG: "Běžim napřed, neztrať mě z dohledu."
Já: "Jasně." Kouknu se do výlohy, zvednu hlavu a NG nikde. "Do prdele." :D
No.. Večer jsme se s NG rozhodly nejít vůbec spát, protože ve tři jsme vyrážely na nádraží. Řeknu vám, že jít plavat, když nemáte v plánu jít spát je skoro sebevražda, takže jsem celou dobu tak nějak klimbala.
Samozřejmě bylo celý dva dny takový horko, že se to nedalo vydržet. A když jsem měla jít pěšky z Ípáku na hlavák, začal největší slejvák, ve kterém jsem šla samozřejmě v žabkách.
Na nádraží jsem nemohla najít kámošku, která se mnou měla jet, protože mi jaksi zapomněla oznámit, že jí nefunguje telefon. Nakonec jsem jí potkala, když si šla pro jídlo.
A tak jsme vyrazily na čtyřhodinovou cestu do Ostravy. Byly jsme tak mrtvý, že nám nešlo ani mluvit, protože jsme ani jedna nespala :D
A pak ona povídá: "Mam tady na obranu teleskop."
No, kdo by si to nezkusil otevřít, že. Tak jsem to zkusila, teleskop se otevřel. Ale jaksi nešel zavřít :D Takže jsme tam s nim mlátily o zem, o strop, o zdi, sedačky, opěradla, prostě magoři, ale nešel zavřít. /teleskop se nesmí nosit otevřenej, kdyby to náhodou nikdo nevěděl./
A tak, když jsme dojely, jsem si do kabelky nacpala otevřenej teleskop a vyšla z vlaku. /pak jsme s nim za trafikou kleply o zem a bylo to :D/
Tou dobou už jsem byla 24 hodin vzhůru. Dojely jsme na přijímačky, kde jsme se potkaly se skvělou Ostravačkou, která nám slíbila, že nám ukáže mekáč as soon as possible..
Tady přichází ta nejvíc-k-nasrání-část. Sedneme si tam k počítačům a zjistíme, že přijímačky jsou na INTERNETU!!!!
Oni nás z Mostu táhnou do Ostravy kvůli testům na netu. Konec prostě.
Byla jsem tak unavená, že se mi zamlžily oči. Takže si nepamatuju jedinou otázku z toho testu :D
Pak jsme se vydaly do mekáče a na nádraží. Samozřejmě jsme se sekly v trolejbusu, a za dvě minuty nám měl jet vlak :/ (nedovedete si ani představit, jak jsem tam nadávala :D)
No, celý udejchaný dorazíme na nádraží a zjistíme, že náš vlak má půlhodinový spoždění. Zezačátku jsme jásaly. Pak, když jsme na nádraží seděly už dvě hodiny, tak už to nebylo ono :D
Sedíme si ve vlaku do Prahy a kámoška povídá:"Taky si chci zkusit otevřít ten teleskop."
Je otevřenej dodnes. :D
Pak už to bylo jenom hrozný. Cesta do Prahy trvala čtyři hodiny. Pak jsme čekaly na vlak do Ústí. Ten jel dvě hodiny. A pak jsme musely ještě na vlak do Mostu, kterej jel hodinu.
Dojela jsem domu a skoro jsem brečela štěstím. Rozhodla jsem se, že už nikdy nikam nepojedu, a že Most je to nejkrásnější město ever.
Celkem jsem byla vzhůru 40 hodin, z toho jsem 11 strávila ve vlaku a zbytek v metru, tramvajích, autobusech a trolejbusech.
Z toho jsem se léčila fakt dlouho :D
Jo, ještě jsem zapomněla říct, že bylo samozřejmě neskutečný vedro, když jsme byly v tom Městě-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit. Takže jsme byly zpocený a smradlavý.
No.. taky jsem tu někdy psala, že mam rozepsanou Skrytou pravdu. Je to pravda, mam dvě stránky ve wordu, ale je to těžký. Celej minulej tejden jsem vstala, udělala oběd a šla makat na bytě mýho muže. Vracela jsem se tak mrtvá, že jsem sotva ležela v posteli :D
Tenhle týden v pondělí mi začala škola.
To bude moje smrt. V pondělí jsem měla od osmi do půl čtvrtý. 3,5 hodiny trvá jedna přednáška :D
Včera jsem měla od osmi do tří Statistiku. Jo, jenom jednu přednášku 7 hodin. /no dobře, pustil nás už v jednu, protože zvednul propisku, zeptal se co to je a nikdo to nepoznal :D/
Takže je to docela záhul. Díky bohu, že mám pátky volný.
Jinak mě klasicky začaly bolet moudráky, takže na příští pátek jsem se dobrovolně objednala k zubákovi, u kterýho jsem byla naposledy ve třinácti. /to je SEDM let./
Jdu tiše trpět do kouta.
Možná, že se SP tenhle víkend pohnu, ale nic vám neslibuju.
Terko, doufám, že jsi šťastná! :D
Mějte se :)
Téma týdne, den vs. noc a další
20. august 2011 at 6:50 | Chuckyna :))
|
Day by day :)
Pro začátek bych začala tématem týdnu. Don't worry, nebude to nic dlouhýho :D
Víte, dost mě překvapilo, když jsem zjistila, že novým tématem týdne je toaleťák. Docela dlouhou chvíli jsem přemýšlela, o co že to gou. Zprvu mě napadlo, že blog už neví co by, nebo že se zde nashromáždila hromada fekálistů, kteří čekají, až se budou alespoň zdánlivě přiblížit svým milovaným.
A nakonec mi došlo, že je to vlastně ekologický téma. /fajn, přesně v týhle fázi mě to přestalo bavit :D/ prostě šetřete papírem, nebo budete mít na svědomí prales..
Blááá.. původně měl bejt tenhle článek duchaplnej. Jediná duchaplná věc, kterou jsem zatím napsala, je slovo duchaplnej. /prosím, nenuťte mě se učit!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!/
Každý léto řikam, že mam přehozenej denní a noční režim, ale takovej hardcore jsem ještě nezažila. !!!
Je skoro sedm hodin ráno a před 26 hodinami jsem vstávala. Spala jsem celkem dvě hodiny a jsem přetažená. Nejsem si ani jistá, jestli jsem vzhůru, nebo už jsem vytuhla.
Všude je světlo, takže už neusnu. That SUCKS.
Skrytou pravdu mám na pár stránek. Uvidíte to tu soon.
Konec hlášení.
Hlasujte v anketě, jste dost nevyvážení :DDDD
Série Darrena Shana
10. august 2011 at 0:39 | Chuckyna :))
|
Bookcase
Madame Okta - Darren Shan
Obsah:
První kniha série Příběhy Darrena Shana. Spolužáci Darren a Steve si navzdory varování svého učitele nenechají ujít neobvyklé představení v utajovaném Cirku Mostruoso, o kterém si přečetli na nalezeném letáku. Oba chlapci jsou představením uchváceni - Darren cvičenou pavoučicí, Steve jejím cvičitelem Hroozleym, který mu připomíná upíra z jedné knížky. Ve 33 kapitolách, do nichž Darren své vyprávění vtěsnal, stíhá jako v horečnatém snu jedna noční můra druhou a oba kamarádi se ocitnou v ohrožení života.
Můj názor:
Tuhle knížku jsem poprvé četla někdy asi v páté třídě. A musím říct, že naposledy. Poslední díl téhle série jsem dočetla loni, ale i tak si tu první pamatuju naprosto dopodrobna..
*SPOILERY ohledně celé série*
Kniha je psaná hodně poutavě, pamatuju se, že jsem ji u babí za peřiňákem přečetla snad během dvou hodin :D Už po úvodní větě je jasný, že to bude hodně temný, dá se říct. Darren začíná tím, že je všechno podle skutečnosti, ale že zaměnil jména, aby se nedalo vypátrat, kdo ve skutečnosti je. Vypráví návštěvu panoptika zrůd, díky které se rozběhl šílený kolotoč událostí. Darren - úchyl na pavouky, Steve - úchyl na upíry, a jak se zdá, oba si ten večer to svoje našli.
Darren ukradne pavouka jménem Madame Okta, která samozřejmě patří upírovi Hroozleymu, a díky chvíli nepozornosti skončí Steve na smrtelné posteli.
Před Darrenem stojí otázka, jestli mu kamarád stojí za to, aby se vzdal celého svého dosavadního života.
V dalších dílech putujeme s Darrenem a upírem Hroozleym nejdřív do panoptika, kde nějaký čas žije jako poloupír. I druhý díl je stejně skvělý, jako ten první. Následují Krvavé chodby, ve kterých se Darren konečně zamiluje, cesta do Upíří hory, kde se musí představit upířím knížatům, Zkoušky smrti, které musí překonat, aby se mohl stát plnohodnotným upírem, jedna zrada, která vlastně způsobí, že se stane Upířím knížetem, jedna věštba, aby se stal Lovcem z přítmí, Spřežencem noci a Zabijákem úsvitu, pátrání, které je zavede k Jezeru smrti, zjištění, že věštba se týká toho, kdo se stane Pánem stínů, a nakonec, že za všechno může jeden pán O.Sudd, a že jsou Synové osudu.
*Konec spoileru*
Všechny díly jsou napsané naprosto perfektním stylem, v životě mě snad žádná knížka nebavila jako ty od Shana. Rozhodně plánuju se k téhle sérii vrátit, až zapomenu všechny věty, co mi uvízly v paměti a mohla bych je odříkat :D
Nemám, co víc dodat :D
5/5
Tady jsou obsahy dalších dílů:
Povídková anketa
9. august 2011 at 0:21 | Chuckyna :))
|
Site
Neuplynul ještě ani den a jsem tu s dalším článkem, unbelievable.
Jako první vám sdělím, že blog už se netýká a nikdy nebude týkat Twilightu. Jediné, co tu teď uvidíte, budou moje žvásty, občas nějaká povídka a recenze na knihu. /když to tak čtu, myslím, že ho můžu rovnou zrušit :D/
Když už jsem zavedla řeč na povídky - ZKK a SP jsou uloženy k ledu do doby, než na ně budu mít náladu. Začala jsem je psát hodně, hodně dávno a teď už mě pomyšlení na ně spíš otravuje. Zatím se tím nechci zabývat.
A abych vám to vynahradila, mám tady několik návrhů, které bych chtěla v budoucnu psát. Hodím pod článek anketu, kde si budete moct vybrat, co se vám líbí nejvíc. :)
Ještě musím dodat, že to nejsou finální verze sumarizací, takže to občas zní krapet weird..
26.7. >> rozhodně bych měla něco napsat
8. august 2011 at 17:26 | Chuckyna :))
|
Day by day :)
Ale když já jsem TAK líná. :D
Možná čekáte, jak vás budu zahrnovat všema těma skvělejma věcma, co se mi staly, ale musím vás zklamat. Jsem totiž nemocná. Podruhý za tenhle blbej měsíc. Už pár dní jsem ráda, že vůbec žiju a včera jsem se dokonce odhodlala jít k doktorovi. /ano, překonala jsem svojí úchylnou fóbii s týpků v bílym plášti a vydala se tam pro prášky na spaní. Donutily mě k tomu dvě noci zírání do stropu a dávení se vlastním kašlem :D/
Jediná zajímavá informace, co se mi stala je fakt trapná a nechutná, ale budiž. Poprvý v životě jsem se poblila z kašle. :D Ano, až tak zoufalej život mam tenhle tejden. Nemluvě o tom, že bych se měla začít chystat na přijímačky, ale nechce se mi a taky nehledě na to, že jse půlka prázdnin pryč /pro vás normální lidi, já už jsem doma skoro čtyři měcíce :D/ a já jsem bílá jak sejr a od srpna mam brigádu. Což v překladu znamená, že pokaždý, když bude teplo, budu dělat palačinky ve stínu na koupálku. :D
Takže se teď přesunu k tomu seznamu věcí, který jsem předtim byla líná vyprávět a napsala ho jenom proto, abych na ně nezapomněla. Můžu se modlit, abych si teď vzpomněla z těch velice chytrých hesel. :D
Co se týče těch Nechranek ,stanu a bože proč, to bych psala, kdyby se uskutečnil ten ďábelský plán, kterej si pro mě připravila moje skvělá kamarádka Teensy. Ona se mě totiž pokoušela dostat do stanu.
Mě.
Do stanu.
DO STANU!!!
Fajn, měla to bejt jenom jedna blbá noc, ale kdyby měla takovou fóbii z čehokoliv, co jenom zdánlivě připomíná hmyz, rozhodně by se cejtila stejně hrozně jako já. Ale víte co? Pršelo. A to tak hodně, že se prostě nemohlo jet. Nemůžu zapřít, že se mi trochu ulevilo. /hehm, trochu :D/ I když je mi líto, že Teensy musela vynaložit takovou snahu, aby si vymyslela odpověď na každej muj argument proč nejet a tak mě donutit jet. :D
K routeru už se radši nebudu vracet, protože jinak bych si zkazila karmu nadáváním. :D Ostatní věci si, věřte nebo ne, absolutně nepamatuju. /jelikož jsem tenhle článek začala psát 26. a je 8... ano, rozhodně bych se měla stydět, ale nechce se mi :D/
Jediné, co by stálo za to psaní jsou klíče na stromě.
Je sedm ráno, skoro ještě tma a Chucky už je vzhůru, čekajíc na pana instalatéra.
Nechápu, proč jsem byla vzhůru, když mamka byla taky vzhůru, ale to nevadí.
Pan instalatér nás prozvonil, abychom mu hodili klíče.
Jasně, že přistály na stromě. A tady přichází ta aspoň trochu zajímavá část.
Víte, já doporučila mamce, ať tomu chlápkovi hodí koště. Taky to tak dělam, když se mi zaseknou klíče na stromě, aby si je dotyčnej mohl sundat. /proč bych měla dolu chodit i já, že :D/
Tak to řikam mamce a co ona neudělá?! :DD
Snaží se koštětem trefit ty klíče na tom stromě. Řeknu vám, tohle bylo poprvý, co jsem viděla mojí mamka smát se tak, že se musela přikrčit, aby se nepočůrala :DDD
Dojdu k balkonu a co nevidim.
Koště na stromě. :D
Někdy mam pocit, že naše rodina prostě nemůže bejt normální. :D
Kdyby tenhle článek nedával smysl, je mi líto. Píšu ho už 14 dní :D
Zase se brzo ozvu, teď už asi fakt :D
See ya
Bůhví kolikátýho je
20. july 2011 at 0:45 | Chuckyna :))
|
Day by day :)
Aloha!
Co tak asi říct... Jsem 13 týdnů doma, všichni maj brigádu, nemam co dělat, nudou skoro lezu po stropě a pořád nemam dokončený kapitoly.
A víte proč? Muj brácha je totiž tyran.. Od tý doby, co jsem si přestavěla pokoj, mě pořádně nepustil na komp. Tudíž jsem si nemohla přečíst, co jsem psala naposled. Já jsem totiž myšlenkově napřed, navíc mě už tolik tohle téma neba, takže chci začít něco new.
Takže mam složku s různýma verzema SP a víte co?!!! Ani jedna nesedí.. Je jich celkem 8!!!!!!!!!!!!!!!!! To mě teda poser na holý záda. Ale fajn.. Začnu again.
Ráda bych měla tolik energie, abych vyprávěla dál, ale není to tak. Tudíž vám vypíšu hesla, který vám nebudou nic říkat, ale až si to zejtra přečtu /ano, už mam net v pokoji -famfáry-/, vzpomenu si na to, co bych chtěla vyprávět :D :
Nechranky, stan, bože proč, router, povídky, návrhy, klíče na stromě, koště, výtlem, trapárna, kalby /moc širokej pojem ,sakra, to si nevzpomenu/, přijímačky, paměť, Marley.
Good, myslim, že zejtra vám ještě něco napíšu..
Tak see ya :)
Deník Anny Frankové - Anne Frank
24. june 2011 at 10:04 | Chuckyna :))
|
Bookcase
Deník Anny Frankové - Anne Frank
Obsah:
Annelies Marie Franková (12. června 1929-březen 1945) v roce 1933 s rodiči uprchla z Německa do Amsterodamu, kde se rodina od roku 1942 skrývala v půdním bytě. Dospívající Anne psala od 12. června 1942 do 4. srpna 1944 deník. Po prozrazení skrýše byla rodina odvezena do koncentračních táborů v Německu, přežil jen otec. Anne zahynula v Bergen-Belsenu. Po válce otec deník vydal, byl přeložen do mnoha jazyků a zdramatizován.
(zdroj)
Můj názor:
/A taky možná pár spoilerů :D/
V první řadě musím říct, že se teď hodně zajímám o holocaustovou tématiku, takže i to může být důvod, proč se mi kniha tak líbila :D
Příběh sám o sobě je naprosto nepopsatelnej.. Co říct o deníkových zápiscích třináctiletý holky, která je zavřená se sedmi dalšími lidmi v jenom bytečku a nesmí si ani otevřít okno? Až později, když opadne zdvořilost a začínají se projevovat charaktery ostatních obyvatel zadního domu, mě to naprosto dostalo.
Anne vypráví o jejím předchozím životě, o příchodu do úkrytu, o hádkách, ke kterým tam dochází - ať už se jedná o hádky o jídlo, o výchově nebo třeba jenom tak. Zároveň je tady ta možnost nahlédnout Anně přímo do hlavy. Můžeme vidět, jak se její charakter vyvíjel.. I když musím přiznat, že ke konci knížky už mě její rozbory sama sebe opravdu nebavily, protože její názory ospravedlňovala stále dokola a už to nebylo vončo.
V průběhu čtení jsem si ani moc neuvědomovala, že čtu o skutečných lidech a událostech. Když jsem si na to občas vzpomněla, tak mi z toho bylo fakt mizerně.
A proto mě asi nejvíc dostal úplný závěr knihy, kde jsou popsané osudy obyvatel zadního domu.
Každopádně vám knihu vřele doporučuju, potom i film, i když ani nevím, jakou verzi jsem vlastně viděla, protože jich je fakt dost..
5/5
O E-book se hlašte u mě :)
20.6. >> koupání v louži, výprava do bažin a jiné...
20. june 2011 at 11:37 | Chuckyna :))
|
Day by day :)
Alohá :)
Tak jak se vám vede a jak vám maturantům dopadla matura?:)
Řeknu vám, že mám dneska celkem smolný den, ale k tomu se ještě dostaneme, začnu od začátku :D Už je to celkem doba, co jsem naposledy psala, tak začnu minulým týdnem, kdy jsme s mužem jeli do Strupčic :D
Byl krásný letní den, první po propršených dnech. A tak jsme se rozhodli, že vezmeme Kima /obřího křížence labradora s nějakým sněžným psem, který by mohl v klidu zaskakovat za Beethovena, jak je praštěnej/ na procházku. Později jsme zjistili, že to nebyl zas až tak dobrý nápad. Naší oblíbenou cestu nám totiž zaplavila obrovská louže.
Obrovská.
Tak obrovská, že byla přes celou cestu.
Jo, možná jsem paličatá, ale tu cestu mam ráda. Tak jsme se rozhodli, že to vezmem přes trávu. /překlad: Obrovský, vlhký houští, který nepříjemně škrábe./ V půlce cesty jsem se fakt naštvala, protože mě ta houština pořád někde lochtala a škrábala, a tak jsem se chtěla rozeběhnout přes tu louži.
Skočila jsem tam, udělala jeden krok a v blátě mi zůstala bota.
Začala jsem ječet, vzala jsem botu do ruky a řítila se z louže.
Byla fakt hluboká.
A zůstala mi tam druhá bota :D
Poté, co mi jí muž vylovil a já si smyla bláto z nohou, /jo, v tý louži, fakt paráda :D/ jsme prošli naší obvyklou stezku a napadlo nás, že se nechceme vracet tou louží zpátky. Tak že to vezmeme jinudy. Tak mě Míra snesl na zádech z obřího travnatýho kopce /je těžký to přiznat, ale fakt se štítím přírody. Všude vidim hady a pavouky a brouky :D/, protože to vypadalo, že to půjde projít na další cestu.
Když v tom nám v cestě stojí tohle:
/jenom trochu užší a obrostlý hnusnym, vysokym, mokrym rákosem. A kolem na každém břehu vysoký pískovcový kopec./
Tak jsme se dohodli, že to přeskočíme. Kim to přeskočil. Míra to přeskočil. Já zůstala stát jako solnej sloup, kolena se mi klepala a nebyla jsem schopná ničeho, jenom štítění se všeho kolem :D
A tady přichází ta děsná část. Míra stojí na druhém břehu mini-strouhy, já na tom prvním s rozklepanýma kolenama a se slzama na krajíčku. Bláto se pode mnou začalo sesouvat do hnusný, hnědý vody.
Do vlasů mi vletěl brouk a zamotal se mi tam.
Stekla mi první slza nervů.
Nasrala jsem se.
Rozhodla jsem se, že to nedokážu přeskočit.
Kolem mě vesele proběhl Kim.
Rozhodla jsem se, že to prostě přejdu.
Udělala jsem jeden krok a nohu mi vcuclo bláto.
Panicky jsem vykřikla, strčila tam i druhou nohu, tu první vytáhla z bláta, ta druhá se mi zabořila ještě hloubš, najednou jsem v bažině ztratila botu a už jsem se drápala po tom pískovcovym kopci jak spiderman. :D
Do vesnice jsme se vrátili fakt funny. Kim byl totálně vyflusanej, Míra měl hnědý fleky od bláta na zadku, takže vypadal, jako by se posral, a já měla celou nohu až nad koleno od bláta :DD
Pak už jsme ven nešli :D Jinak se asi nic moc zajímavýho nedělo :D
Dneska jsem si jela pro maturitní výzo. Vstala jsem akorát, všechno jsem stihla, tak jsem si vyrazila na autobus, zaplatila si lístek, sedla si...
A najednou mi došlo, že nemam klíče. Tudíž čip od školy. Tudíž jsem se tam neměla jak dostat a navíc jsem ten čip musela dneska vracet. První co mě napadlo - vyskočim z autobusu a poběžim zpátky.
7:36: Vyskakuju z autobusu a utíkám zpátky domu.
7:37: autobus odjel a mě došlo, že nemam klíče, takže se tam nemam jak dostat.
7:43: u Kahanu mi ujíždí další bus, seru na to a fakt běžim domu
7:44: uvažuju o tom, že budu křičet pod oknama. /"Máááámíííííí!!!!" :D/
7:45: Jiskřička naděje, u nás ve vchodě je krám.
Ta samá minuta: Vbíhám do krámu: "Dobrýdennemáteklíčeodtohohlevchodu?!" -"Prosim?" "KLÍČE?!"
7:47: bušim na dveře od bytu. "KLÍČE!!!!"
7:53: sedím v autobusu a jedu do školy :D
Fakt akční ráno. :D
Jinak maturita dopadla super. Ájinu mam za jedna, češtinu, něminu a ekonomii za dva :) Doufám, že jste měli alespoň stejný štěstí jako já :)
Už dneska mě odmítli ve dvou pracích, takže můj budoucí život vypadá fakt nadějně :D
See ya :)
7.6. >> o všem a ničem
7. june 2011 at 11:02 | Chuckyna :))
|
Day by day :)
Aloha,
kdysi dávno jsem vám slíbila vyprávění o všem možným, ale teprve dneska jsem se dostala domu a dokonce mam i čas bejt na kompu. Je to totiž takhle.. Brácha se dostal do věku, kdy chce jenom sedět u kompu. Před pár měsící jsem se rozhodla, že mu to povolím, ale zjistila jsem, že to byla osudová chyba :D Teď to u nás doma chodí následovně..
Mam už dejme tomu 6 týdnů volno. Vstanu ve 12, hodim si vanu, vysprchuju se a zapnu komp. V ten samej moment se otevřou dveře od bytu, brácha shodí batoh ze zad a už je na cestě ke mně do pokoje. :D Když odcházím ven, loučí se se mnou slovy: "Pozdě domu, jasný?"
Minulej tejden dokonce simuloval, aby mohl bejt celej tejden doma na kompu :D
Achich, mám to ale těžký život :D
Ale každopádně k věci - ano, tady začíná ta hromada nudnejch keců. /nejhorší na tom je, že ji všechno tak splynulo dohromady, že nemam páru, co jsem vlastně předtim chtěla vyprávět :D/
Takže - svaťák.
Jak už jistě všichni víte, jsem celkem lehkomyslnej člověk. O svaťák ke mně přijel kámoš každej den v 10 ráno a přepisovali jsme si spolu otázky - ano, vskutku brzo :D Ostatními předměty jsem se vůbec nezabejvala a protože jsem už byla zničená z toho psaní otázek na eko - původně to bylo 220 stran a po našem zkrácení jenom 50 :D - že jsem chodila kam jinam, než kalit. Kalila jsem každej den kromě čtvrtka.
Ano a tady přichází oblíbená část všech stálých návštěvníků..
Byl pozdní večer, 13. máj, byl lásky čas a taky hlavně pátek.
Pátek 13.
Jak už víte, s pátkem třináctýho si fakt hlavu nedělam. Vyrazili jsme si ven něco slavit, who knows what, a nakonec jsme skončili v hospodě.
V klídku si hrajeme fotbálek, když tu najednou cejtim, jak mi něčí ruka mačká mojí levou půlku. /zadku./
Rozhořčeně jsem se otočila a vyštěkla: "Co na mě šaháš, ty vole?!"
Odpověď: "Co na mě mluvíš, ty píčo?!"
Míra: "Jak to mluvíš s mojí ženou?!"
Ano, takhle nějak to začalo. Teď je vážně těžký zhodnotit následující situaci a bylo to asi takhle:
Chlap, říkejme mu třeba Chlap, vystartoval na Míru, ale já se vpletla mezi ně.
Ano, chápete správně, že já s mým metrem a půl vejšky a necelými padesáti kily, jsem se vpletla do hospodský bitky o mojí čest mezi dva dospělý chlapy.
Mezitim Míra začal mlátit Chlapovo holou hlavou o zeď. Jelikož jsem se Chlapa držela za kapucu, lítala jsem za nim jako naprostej idiot a u toho na něj něco řvala. Pak ho Míra, aniž by tušil, že se Chlapa držim, hodil přes půlku hospody.
Já letěla s nim, ale Míra mě asi nějak chytil. Jenže jelikož jsem byla tak vystresovaná, držela jsem se CH. skoro smrtelnym stiskem, tudíž jsme se zastavili za letu a všichni spadli na zem. Mimochodem - já hlavou přímo na sud s pivem :D Muhahah.
Najednou cejtim, jak mě někdo táhne po prdeli pryč a do bitky přichází přítel kámošky, co tam byl s náma a pokojně hrál fotbálek, dokud nás ten weirdo nevyrušil :D
Čekali byste, že je odtáhne, ale začal mlátit Chlapa :D
V tu chvíli vidim kámoše, jak sundavá brejle a skáče do davu odtahovat mýho muže od weirdo Chlapa.
Bitka was over.
Podívam se na hodiny a vidim, že už je - wait for it - SOBOTA 14.
Jo, přesně tak, moje sobota 14. žije dál v našich srdcích jakožto nejhorší den EVER. Loni jsem se vlastně taky prala :D
Ty předchozí zážitky radši nechci ani zmiňovat. Ale letos to fakt bylo hustodémonský.
Jinak matura mi dopadla dobře, ale měla jsem fakt smůlu na otázky.
Na češtinu jsem si vytáhla jednu ze 3 knih, kterou jsem nechtěla. Hnusné, ba přímo ďábelské tři mušketýry, jejichž jména jsem si nedokázala zapamatovat. /jo, zkuste si charakterizovat postavy v knize, když jste ji nečetli a nemáte páru, o kom je vlastně řeč :D/ Ale dostala jsem 7/9 :D
Na ájině jsem si prozměnu vytáhla Marketing, marketingový mix a popis grafů. Paráda. But ztratila jsem jenom 2 body.
Na eko jsem měla jediný štěstí, že jsem si vytáhla Inflaci, jednu ze 4 otázek, co jsem fakt uměla, takže místo očekávané pětky mam za dva :D
No a něminu jsem si vytáhla Prahu, na kterou jsem se ani nekoukla, takže taky za 2.
Další tejdny docela ušly. Flákam se kde se dá, čtu, spim, jim.. Prostě dělam přesně to samý, jako o školní rok, akorát na to mam víc času.
Jsem pevně rozhodnutá už konečně dokončit ZKK a SP, protože už me fakt iritujou, když na ně musim pořád myslet. A mam pro vás další 3 náměty na povídku, která se netýká Twilightu, a vy si budete muset vybrat jakou chcete. :D
Už si nevybavuju nic zajímavýho, co se mi stalo, ale hodlám napsat častěji, takže snad se taky něco dozvíte :D
Čauves.
Breaking Dawn teaser trailer
6. june 2011 at 9:55 | Chuckyna :))
|
Videa :)
Aloha,
možná jsem trochu opožděná, ale narazila jsem na první teaser k BD a zatim to vypadá dobře :D
Novinky
25. may 2011 at 3:25 | Chuckyna :))
|
News :)
Aloha, tak jsem se zase na chvíli vrátila s pár novinkami... A to mými i twilighťáckými :D
1. Úspěšně jsem odmaturovala. /ústní zkoušky. písemky jsou fakt leháro :D/
2. Pokusím se dopsat povídky, dokud si nenajdu práci. Jelikož bydlím v Mostě, mám spoustu času napsat ještě dalších 30 povídek.
3. Konečně vám napíšu ten report ze soboty 14. Trust me, bude to stát za to, byla v tom i velká hospodská bitka, do který jsem se aktivně zapojila :D
4. Tady začíná Twilight:
Breaking Dawn stills
3. may 2011 at 0:22 | Chuckyna :))
|
Fotky :)
Aloha po dlouhé době :D
Můžete na mě být pyšní, konečně jsem se dokopala alespoň k sepsání maturitních otázek :D
Každopádně jsem narazila na still z první části BD a neodolala jsem :D Připadaj mi fakt supr, tak kdo chce "spoilery", tak se koukněte :)
Water for Elephants - Sara Gruen
1. april 2011 at 10:07 | Chuckyna :))
|
Bookcase
Water for Elephants - Sara Gruen
(Voda pro slony)
Obsah:
Jacob Jankowski sice o svých vzpomínkách nemluvil, ale v jeho devadesátileté paměti zůstávaly. Přechovával v ní vzpomínky na dobu, kdy ho osud hodil do vlaku, v němž měl domov cirkus Benzini - nejúžasnější podívaná na světě. Vzpomínky na svět zalidněný podivíny a klauny, který byl plný zázraků, bolesti, zloby a vášně. Na svět s vlastními úzce vymezenými iracionálními pravidly, s vlastním pojetím života i smrti. Svět cirkusu byl pro Jacoba zároveň spásou i peklem.
(zdroj)
Můj názor: (bacha na spoilery :))
Tohle je rozhodně další z knížek, na který asi nikdy nezapomenu. Vychutná si ji hlavně ten, kdo má rád flashbackový děj, protože ten příběh vypráví Jacob už z domova důchodců. Vrací se do doby, kdy jeho rodiče zemřeli a jemu nezbylo vůbec nic. Úplnou náhodou naskočí do vlaku jednoho z cirkusů tehdejší doby a to mu změní život od základů. Líbí se mi, jak je popsaná doba, ve které se děj odehrává, i charaktery lidí z cirkusů, které jsem v knize poznala.
Celá knížka je vlastně o životě v cirkuse, zakázané lásce a jedné úžasné slonici, která se k nim později připadala.
Zároveň jsme svědky největší cirkusové katastrofy všech dob (samozřejmě fiktivní, ale i tak je to mazec.)
Konec knížky mě naprosto dostal, nezůstalo totiž jen u konce vyprávění příběhu z mladí, ale Jacobův současný život se taky posune do další etapy.
Letos by měl vyjít film, v jehož hlavní roli bude Rob s Reese Witherspoon.
Trailer & další trailer :)
O ebook se můžete přihlásit u mě.
The Lovely Bones - Alice Sebold
1. april 2011 at 9:54 | Chuckyna :))
|
Bookcase
Alohá :) Tak jsem se konečně dokopala k slibovaným článkům o knihách .. /aby toho na mě nebylo zas až tak moc, tak začnu jenom jednou :D/
Lovely Bones - Alice Sebold
(Pevné pouto)
Obsah:
Smrt Susie byla zbytečná a především brutální. Teď je v nebi, kde jí nic nechybí. Až na jediné! Už nikdy nemůže být s těmi, které má ráda, nedospěje a neprožije to, co její dřívější kamarádi. Susie však pozoruje, co se na Zemi dál děje. Vidí, jak se rodina snaží vyrovnat s její tragickou smrtí, jak všichni hledají cestu zpět k sobě. Pozoruje detektiva, který šetří její případ. Sleduje i vlastního vraha.
(zdroj)
Můj názor /může obsahovat i spoilery/ /oprava: obsahuje spoilery :D/
To, že mě nějaká knížka uchvátí, se mi stává nehorázně často. Ale málo knih mě nadchlo tak, jako tahle. Už jenom téma příběhu je fascinující a zatím jsem se s ničím podobným ani nesetkala. /i know, teď vychází nějaká série o mrtvý holce, ale zapomněla jsem, jak se to jmenuje, tak jestli to víte, podělte se se mnou :D/
Příběh samotný začíná smrtí hlavní hrdinky. Už to je popsané dost dopodrobna a fakt krutě. (např.: Noví majitelé domu se divili, co je to za skvrnu na podlaze, ale ujistili je, že je to skvrna od oleje. Ale byla jsem to já. Vytekla jsem na podlahu z pytle, do kterého mě uložil. - nebo tak něco.)
Zbytek příběhu se odehrává v nebi, odkud Susie sleduje zbytek své rodiny, své přátele a svého vraha. Kniha naprosto přesně popisuje to, co s pozůstalými udělala Susiina smrt a je to fakt hustý.
Rozhodně vám doporučuju si to přečíst :)
Kniha je i zfilmovaná, k tomu jsem se zatím nedostala ..
Kdyby někdo chtěl ebook, tak si napište, mám to v kompu :)
Next articles
- Breaking Dawn news 25. march 2011 at 8:46
- Video z natáčení BD 2. march 2011 at 15:49
- Co se chystá 25. february 2011 at 13:34
- Nessie teenager & Bellina a Eddieho chajda 23. february 2011 at 21:33
- 20.2. >> Valentýn, záškoláctví, výročí a pyžamová párty 20. february 2011 at 21:33
