Aloháá :)
Omlouvám se, že tak pozdě, ale vstávala jsem asi kolem jedný.. :D /z mého plánu vstávat brzo, abych si rychle zvykla na školní režim, nezbylo nic :D/
Už dlouho jsem nenapsala nic k SP, ale jen z toho důvodu, že jsem musela dohnat ZKK, to pochopíte.. Tahle kapča je krátká - dřív nebyla, ale polovina věcí se mi nelíbila.
Taková vysvětlovací.. Nějak jsem asi vyšla ze cviku, horko těžko jsem poskládala souvislou větu :/
No nic, jen opět dodám, že by bylo nejlepší číst souběžně SP i Zpátky ke kořenům /pokráčko Tajemství/ a za sebou tak, jak kapitoly přidám :)
Kapču k ZKK bych chtěla stihnout dneska v noci, ale uvidíme :)
Enjoy :)
10. kapitola
Nate se na mě stále díval těma prázdnýma očima a musím přiznat, že mě ten výraz docela děsil. Ale taky jsem věděla, že pokud budu srágorka, nebudu znát pravdu. Střelila jsem pohledem na Lucase, který vypadal ještě víc hrozivě a pak už jsem se radši soustředila na koberec.
"Nenarodila jsi se v Londýně, ale v Americe," začal Nate.
"Kde?" skočila jsem mu do řeči.
"V Minnesotě," odvětil a pokračoval, jako bych ho vůbec nevyrušila. "My dva jsme byli stvořeni proto, abychom vás mohli chránit. Už roky před vaším narozením." Zmateně jsem zamrkala a pak na něj vrhla nechápavý pohled, ačkoliv on to nejspíš ani nepostřehl. "Počkat!" zadržela jsem ho a nastalo hrobové ticho. Byl slyšet jenom můj dech, ten jejich nikoliv. Na chvíli jsem si složila hlavu do dlaní a snažila se překonat pocit, že mi asi exploduje mozek. A tenhle způsob vyzvídání mi taky lezl na nervy. Pochopila jsem, že na co se nezeptám, to se nedozvím. Což bylo fakt na velký kulový.
Zadívala jsem se na ně a než jsem stačila začít přemýšlet o tom, jak je vrátit do normálu, si mě oba měřili téměř vražednými pohledy. "Co všechno jsi jí vyžvanil?!" zasyčel na něj Lucas vztekle. Nate se na něj chvilku zmateně koukal, potom se zatvářil až moc znepokojeně. "Už na to přišla," konstatoval jen.
"Doprčic, já jsem tady taky!" zařvala jsem, až mi přeskočil hlas. Jen částečně jsem si uvědomovala, že na ně vztekle třeštím oči a funím jako idiot. Naštěstí pro mě brzo explodovalo světlo, takže mě už nemohli vidět.
"Co všechno už víš, Lin?" ozval se Luk a já se zhluboka nadechla, abych se trochu zklidnila. "Že jsem z Ameriky a že jste byli stvoření proto, abyste mě chránili. Nechápu to," posteskla jsem si.
"Dobře, řekneme ti celou pravdu, ale sami," odvětil Nate.
"Bohudík," poznamenala jsem a pořádně se uvelebila.
"Byli jsme stvořeni proto, abychom tě chránili už v roce 1917," začal Nate a já se prudce napřímila.
"Co to je za kravinu?" vyhrkla jsem pobouřeně. Byla jsem si jistá, že Luk protočil oči, ačkoliv v pokoji panovala naprostá tma. "Už sis mohla všimout, že nejsme jako ostatní lidi. Na světě existuje spousta jiných stvoření, o kterých obyčejný člověk nemá ani tušení. Ale to bys přece měla vědět, Kaitlin..." Uvědomila jsem si, že Nate má pravdu. Já taky nebyla normální.
"Takže já taky nejsem člověk?" zeptala jsem se tiše.
"Je to moc složité. Ty jsi velice zvláštní bytost, je vás jen pár po celém světě. Čekalo se na vás tisíce let, ale podařilo se to poprvé před jednadvaceti lety. A pak před osmnácti," vysvětloval a já se to celé snažila nějak pochopit.
"Takže jsem speciálně vypěstovanej tvor. Ale k čemu?" opáčila jsem po chvíli.
"Zezačátku jsme mysleli, že to je proto, abys zlepšila naše podmínky ve světě. Ale nakonec se ukázalo, že ho máš zničit," odpověděl mi po chvíli. "Cože?" zasténala jsem a přikryla si obličej dlaněmi.
"Dobře, začneme úplně od začátku, Lin," skočil mu do vyprávění Luk. To, jak to řekl, ve mně vyvolalo několik vzpomínek, ale žádná nebyla nijak konkrétní. "Odkdy mi říkáš Lin?" zeptala jsem se ještě. Takhle mi říkali jen kluci a Connie.
"Říkal jsem ti tak, když si byla malá," řekl a než jsem stačila něco namítnout - třeba to, že by mu mělo být skoro sto - začal vyprávět: "V roce 1917 nás objevil muž, který si říkal Dereck. Později se ukázalo, že žádné jméno nemá. Přivedl s sebou několik bytostí, stejných jako jsme teď my. Byli to upíři. Dřív, než začneš být skeptická, měla bys vědět, že jsme jiní, než se o nás říká. Můžeme chodit na slunce, máme obrovskou sílu a pijeme krev. Svou oběť skoro vždycky zabijeme. Pokud to neuděláme, zrodí se další z nás. My s bratrem se živíme zvířecí krví, tak jako několik rodin v Americe. Zatím jsme slyšeli o dvou, ale nikdy jsme se s nimi nesetkali. Samozřejmě jich existuje víc. Ten muž, co za námi přišel, nás přeměnil. Zjistili jsme, že mimo jiné dokáže ovládat i naši mysl. Řekl nám, že chce svět udělat lepším. Že hledá ideální ženu, se kterou by splodil tvora, který by pro nás vytvořil lepší podmínky. Cestovali jsme s ním a dalšími upíry po celé Americe a hledali tu pravou. Mezitím nás Dereck naučil žít jen na zvířecí krvi, abychom se o jeho dítě mohli starat. V roce 1990 jsme objevili věštkyni, která by mohla být ideální. Ale ona věděla, co se stane a nechtěla s tím mít nic společného. Nechápali jsme to, proč by nechtěla, abychom se měli líp? Dereck ji zajal a v roce 1991 se narodila jeho první dcera," na chvíli se odmlčel, nejspíš se vrátil zpátky do minulosti. Já jen seděla a naslouchala. Ani chvíli jsem nepochybovala o tom, že to je pravda.
"Zdědila schopnosti po své matce. Pojmenoval ji Haylee a většinu času trávil tím, že ji pozoroval, zkoumal. Po dvou letech věštkyně znovu otěhotněla. Ani už se nesnažila dítě nedonosit, nikomu to nepřišlo podezřelé po tolika letech věznění. V roce 1994 ses narodila ty, Kaitlin." Zatajila jsem dech a naslouchala ještě pozorněji. "Těsně před tvým narozením jsme s Haylee byli u tvé matky. Celý den byla zvláštní. Až k večeru nám ukázala, jak bude vypadat budoucnost. Potom jí začaly porodní bolesti. Dereck byl zrovna na cestách.." Lucas se znovu na chvíli odmlčel a já tak měla čas urovnat si myšlenky. "Vy jste byli u mýho porodu?!" zeptala jsem se vyjeveně. Nate se tiše uchechtl, což pro mě byla dostatenčná odpověď. "Panebože," povzdechla jsem.
"Museli jsme jednat rychle. Zabalili jsme jen to nejpotřebnější a dali se na útěk. Tvá matka s námi nechtěla jít, prý by tak zničila jedinou šanci na normální budoucnost. Museli jsme se vás co nejrychleji zbavit, protože kdyby nás Dereck našel, bylo by všechno k ničemu. Haylee jsme nechali v jednom dětském domově v Chicagu. Řekli jsme, že jsme ji našli venku na ulici. Tebe jsme museli vzít s sebou, protože jsi byla mnohem mocnější. Potom jsme se setkali s tajnou službou a řekli jim všechno, co jsme věděli. Trvalo nějakou chvíli, než nám uvěřili, ale nakonec se tak stalo. Odletěli jsme do Anglie, kde jsi vystupovala pod příjmením Taylorová a žila jsi se dvěma tajnými agenty. Celá ta situace probíhala trochu jako program na ochranu svědků. Nová identita, a tak. My s Natem jsme tu zůstali také a čekali, jestli se něco nestane. Uběhlo sedm let a vláda tuto záležitost odmítla nadále financovat. Pod záminkou návštěvy jsme odletěli do Los Angeles a navštívili dávnou kamarádku Connie. Se Simonem sis tak padla do oka, že jsi už nechtěla odejít, což nám úžasně pomohlo. My jsme posílali všechny peníze, které dostávala, abys tam mohla zůstat. Já od Nata na nějaký čas odešel. Před dvěma lety jsem se vrátil a přestěhovali jsme se zpátky sem, protože to vypadalo, že nebezpečí už pominulo," dopověděl a já zůstala chvíli zticha.
"Zajímalo by mě, co tady dělám teď," poznamenala jsem a prohrábla si zacuchané vlasy. Nějakou dobu bylo ticho.
"Dereck je zpátky," odpověděl Nate tiše.
"Co?! Proč až teď? Jak to víte?" Dala jsem si nohy do tureckého sedu a ignorovala to, jak se mi sevřel žaludek. Poprvé v životě jsem se cítila, jako bych byla úplná. A bála jsem se dne, kdy mě Dereck objeví.
"Podivná zmizení, zvláštní útoky, lidé, které nalezli, jak se mění a nevěděli, co s nimi je, jejichž těla záhadně zmizela. Začalo to v Chicagu. Dereck už možná objevil Haylee. Teď hledá tebe. Byl u vás v domě, ale nenašel tě tam."
"Ty vole," opáčila jsem vyjeveně. "Co budeme dělat, jestli mě najde? Proč jste ho prostě nezabili, když jste upíři?" vyptávala jsem se dál.
"Žádný upír ani člověk ho nedokáže zabít. Umí nás ovládat, hýbat věcmi. Žije již tisíce let, pokud nás dva někdy objeví, nebude to trvat ani vteřinu a budeme mrtví," vysvětlil mi Nate a tím mě opravdu uklidnil. "Skvělý. Takže se budu celý život jen skrývat," konstatovala jsem klidným hlasem.
"Vypadá to tak. Ale jsme v jiném kontinentě, může mu to zabrat roky, než tě objeví," snažil se mě uklidnit.
"To na tom nic nemění. Pokud budete se mnou, umřete. Mě chytí a já zničím svět." Slyšela jsem, jak skepticky to znělo, ale nedokázala jsem si pomoct. "Jak chce vlastně zničit svět?" napadlo mě. Zadívala jsem se na ně a uvědomila si, že stále sedíme ve tmě. Vyfuckovala jsem je, aby mi vzápětí potvrdili mou domněnku. "My tě vidíme, Lin," zabručel Lucas a já se proti své vůli musela zasmát.
"Co s tím světem?" popohnala jsem je. "Chce, aby svět ovládli upíři," dočkala jsem se odpovědi z místa, kde nejspíš seděl Nate. Zamračila jsem se a přemýšlela o tom.
"Ale to přece není tak hrozný, ne? Chci říct, že vy dva jste taky upíři. Na světě existuje spousta upírů, a dá se to přežít," vysvětlila jsem svou myšlenku.
"Dobře, a teď si představ, že po ulicích začnou běhat krvežízniví upíři, toužící po lidské krvi, kteří se vždy skrývali. Většina lidstva by propadla panice. Vznikali by pořád další a další upíři a za nějakou dobu by zabili většinu lidí. Začala by válka o poslední zdroje krve a nakonec by tady zůstali jen hladoví tvorové, kteří by časem zešíleli nebo něco takového," vyvedl mě Lucas z omylu.
"Dobře, možná by to nebylo tak skvělý. Ale proč k tomu potřebuje mě? Dokáže je ovládat sám a pokud má mojí sestru, tak vidí i do budoucnosti.." Pořád ještě mi přišlo neuvěřitelné, že někde po světě pobíhá moje sestra. Chtěla bych ji alespoň vidět, chvíli s ní mluvit. Ale to už se nejspíš nestane.
"To je právě to. My nevíme. Neznáme ho tak dobře. Ale kdyby to dokázal sám, určitě by se nezatěžoval tvým hledáním," řekl Nate.
"Na tom něco bude," uznala jsem a podepřela si dlaní hlavu, která mi přišla děsně těžká. "Ještě jedna věc mě zajímá," začala jsem a zadívala se jejích směrem. "Proč s tím, sakra, čekal takovou dobu?! Mohl mě najít už když jsem byla malá. Nebo hned po našem útěku. Nebo před rokem, co já vím, kdy," otázala jsem se.
"Víš, Kaitlin, Dereck si vždycky potrpěl na to, aby jeho činy byly dokonalé," řekl Nate. "A?" zeptala jsem se vyjevevě.
"Musím se tě tedy zeptat, Lin, kolikátého dnes je," ozval se z druhé strany Lucas a způsob, jakým to řekl, mě donutil zadržet dech.
"Sedmnáctého prosince," odvětila jsem a hlas se mi trochu zatřásl.
"A rok?" popohnal mě trochu.
"2012." Nastalo hrobové ticho, po chvíli mi došlo, že mi nejspíš mělo něco dojít.
"Ona to nechápe," promluvil po dlouhé době Nate na Lucase. "Očividně ne," opáčil. Zkusila jsem ještě jednou přemýšlet, což šlo samo o sobě dost těžko po tom všem, co jsem se dozvěděla. A pak mi to přeci jen docvaklo.
"Ty vole," vydechla jsem. "Chcete mi říct, že čekal osmnáct let jen proto, aby mohl začít konec světa 21. prosince 2012?" zeptala jsem se se smíšenými pocity. "Přesně tak," přitakal Luk a já jen povzdechla.
"Takže za čtyři dny umřete a já zničím svět?" nadhodila jsem a sama se divila, jak klidně to znělo, když jsem se ve skutečnosti cítila nejhůř za celý svůj dosavadní život. "Pokud tě najde, tak jo," uklidnil mě znovu Nate.
"To je fakt na hovno," dodala jsem jen.
Comments
Tý jo je to hustý. Jen tak dál Chucky :). Hodně mě zajímá, jak to dopadne, jestli svět zničí nebo ne. Už se těším na další kapitolku :).
No tvl Chucky, to mi nedělej, já teď musím makat :-D No i když, ty faktury počkaj... 10.000 Euro sem, deset tam, jdu číst :-D
Ty si vážně...magor:DD:D ae v dobrém samo:))
Těšííím se na dalšíí:)
T vole Chucky :-D Krutá kapitola :-D Omg, to je jak fantasy horror o apokalypse :-D To se mi hodně líbí! :-) Úžasná kapitolka :-) Jednou mě tak napadlo, že by mohly být ségtry, ale pak jsem to zavrhla jako pitomost :-D asi nejsem zas až tak tupá :-D Doufá,, že si teď s pokráčkem trochu pospíšíš :-)
Nejvíc se mi líbilo : Vyfuckovala jsem je... To bylo fakt krutý :-D
Oh jeez, co mi to děláš :DD
Tolik sem se těšila na novou kapču a když sem se konečně dočkala, tak mě ani trochu nezklamala. A podle mě byla naprosto skvělá, panebože, v životě by mě nenapadlo, že do toho zakomponuješ konec světa v roce 2012!! :DD
Je to fakt luxus, i když lehce bláznivý. :D Musela sem se pořád smát, hlavně těm tvejm výrazům typu "srágorka" nebo Kaitlinino prohlášení uplně na konci, že "to je fakt na hovno".
Ani nemůžu vyjádřit, jak nehorázně se těšim na další kapitolu. Je to k neuvěření, ale strašně si mi zvedla náladu, i když už předtim sem byla v pohodě. :D Takže si pospěš a jen tak dál, kvalita týhle kapitoly je nepopřitelná (existuje to slovo? :D). Ale měla sem to tušit dřív, že když si stěžuješ na cokoli ohledně kapitoly, bude jistojistě úžasná. :D
A taky se mi líbilo to s tim fuckovánim. Měla bys fuckovat častějš. :DD
[1]: Díky :) budu se snažit to napsat brzo :)
[3]: oh, taková pocta :D
[4]: Děkuju :D Jsem ráda, že se ti to líbí.. Nj, trochu se mi ten žánr zvrtnul, no :D
[5]: Jo, díky.. :D Jsem ráda, že jsem tě dokázala zešťastnit ještě víc než jsi byla :D mam takovej dojem, že to slovo neexistuje, ale to je jenom malej zanedbatelnej detail :D
Jojo, fuckování, to je moje :D
Tak ti dám poprvé koment na tvůj blog. Ke ZKK jsem ti dala na stránky EC... Skvělá kapitola. Pomalu začínají do sebe zapadat jednotlivé díly skládačky. Nechápu, proč si avizovala, že kapitola nestojí za nic, když je dokonalá.
[7]: Děkuju.. :) No, mě se moc nezdála no.. už jsem asi vyšla ze cviku :D
Kapitola je super. *No teda, konečne začali vysvetlovať, aj keď ma to trošku desí. No, ale musím uznať, že si do svojej poviedky úžasné vkomponovala koniec sveta, krásne prepojila súvislosti s ZKK, si talent :)
[9]: Děkuju ti :)
ty vole! ...heh
no myslím, si, že to chápem! dobre si to vymyslela,len ma ešte zaujíma pár vecí,ale to sa snáď v najbližšej dobe dozviem...
čítala som to vážne v napätí a síce sami rátali tie viacmenej bezstarostné časti, myslím, že teraz už pôjde do tuhého a na to sa vážne teším!
nie, vymyslela si to skvele! riadne sci-fi
aja som plánovala prečítať si aj tvoju druhú poviedku,len sa k tomu stále neviem dokopať... asi cez nejaký víkend si prečítam všetky časti
[11]: Děkuju ti za koment :) Jsem ráda, že pokračuješ ve čtení :) Na oplátku ti můžu slíbit, že teď budu psát častěji :D :)
Jinak Zpátky ke kořenům bys rozhodně číst měla, protože jinak by ti SP ke konci nejspíš nedávala smysl :)
[12]: okay, pokúsim sa...inak aj ja pokračujem v písaní,keď tak
[13]: viděla jsem, chci si k tomu sendout o víkend :))
dokonalost sama!!! Tys to věděla od začátku, tohle všechno!!! Tak zlý plán jsem ještě nikdy neslyšela!!! :D Fakt suprově jsi to vymyslela. Navíc konec světa - 21. prosince 2012!!! Koho by to vůbec napadlo tywoe???!!!??? :-D
Hlavní je, že v povídce zbývá tak 4 dny do nejhlavnější zápletky, a tahle kapitola je napsaná před dvěma měsíci, a žádná další na obzoru není!!! Naprav to, Chuck!
Už se nemůžu dočkat ))))
[15]: Don't worry, NG :)
Dneska budu psát ZKK a hned další neděli už SP :))