Prosinec 2012

Odhalení - Melissa de la Cruz

29. prosince 2012 v 17:24 | chuckyna :) |  Bookcase


Odhalení - Melissa de la Cruz
(Revelations)



Obsah:
Mladí, krásní, bohatí… nesmrtelní
Nic není tak, jak se to zdálo být. Schuyler Van Alenová je modrokrevná, patří mezi upíry, krásnou a bohatou elitu. Nebo si to aspoň myslí. Její jistoty se otřásají v základech: je skutečně modrokrevná, nebo v jejích žilách koluje nebezpečná stříbrná krev? Schuyler se ocitá v rodině Forceových, pod stejnou střechou se svou tajnou láskou Jackem, nepřátelskou Mimi a podezřívavým Charlesem Forcem. A stříbrokrevní nezáhalejí - válce už není možné předejít. Na čí stranu se Schuyler postaví?
(zdroj)

>> o předchozích dílech píšu tady


Můj názor:
Schuyler zachránila Mimi před smrtí v Itálii a všechno by se mělo vrátit do normálu. Ale místo toho se musí nastěhovat do domu Forceových a její dědeček s tím nemůže nic dělat, musí dodržovat zákon. A tak je nucena žít v domě s klukem, do kterého je bezhlavě zamilovaná a jeho sestrou, která si ho má vzít. Oliver je do ní stále zamilovaný, Dylan se vrátil a vůbec už není jako dřív. V jejich řadách je nepřítel, který čeká na vhodný okamžik a nikdo nemá tušení, kdo by to mohl být. Někdy život opravdu není jednoduchý.
*možné spoilery*
Udělalo mi obrovskou radost, že se skoro celá kniha točí kolem Schuyler, je to moje nejoblíbenější postava série. V tomhle díle na ni čeká spousta rozhodování a ještě víc tajemství, která mají vyplout na povrch. Tajné schůzky s Jackem, nenávistná Mimi, kamarádská Bliss, od které nás tady čeká parádní překvapení. Blissin tajnůstkářský otec, podivné chování její sestry, mocenské hry a blížící se spojení Jacka a Mimi. Tohle všechno z Odhalení dělá vážně dobrou knihu. V podstatě se pořád něco děje, objevuje se tady jedna záhada za druhou, podezřelí jsou tady prakticky všichni. V téhle sérii mi ani moc nevadí, že je psána er-formou.
Co se týče postav, vyhovují mi tady všichni. Moje favoritka je Schuyler, ale myslím, že každý si tady najde něco a střídání pohledů děj oživí. Opět se tu ocitáme uprostřed milostného trojúhelníku a přiznávám, že sama nevím, co si o tom myslet. Víc mě to táhne k Jackovi, ale asi jenom proto, že je to zakázané ovoce. Celkově mi Schuylerin vztah k Oliverovi moc nedává smysl. Každopádně sem už tak ohraný trojúhelník patří a aspoň jednou je v nějaké knize k dobru.
Na další díly už se těším, jsem zvědavá, jak se to všechno vyklube, protože anotace vypadá fakt dobře.



4/5







Skrytá pravda - 15. kapitola

24. prosince 2012 v 13:20 | chuckyna :) |  Skrytá pravda



15. kapitola


Překročila jsem utrženou končetinu a pomalu se vydala k Natovi a Lukovi. Nate se spokojeně usmíval a Lucas vypadal, jako by mu ze srdce spadnul obrovskej balvan.
"Lin," povzdechl a přitáhl si mě do náruče. Překvapilo mě to, ale byla to přjemná změna od jeho nenávistného přehlížení. Možná měl Edward Cullen pravdu.
"Slyšela jsem, že mě miluješ," promluvila jsem mu do hrudníku a on se zachechtal. "To si piš, Taylorová," přitakal a věnoval mi polibek do vlasů. Srdce mi v hrudi radostně poskočilo a já se k němu ještě víc přitiskla.
"Vypadá to, že teď už nás tu není za potřebí," zaslechla jsem Dixiin hlas a podívala se jejím směrem.
"Hele, co takhle oslavit záchranu světa?" křikla jsem na ni a ona se spokojeně usmála. Jasně, že věděla, že to řeknu.
"Paráda! Co takhle Hawai párty?" ozvala se drobná upírka od Cullenů.
"Jako na Hawaii?" vykulila oči Carrie a já se spokojeně usmála. Kdo by to byl řekl, že získám takovou obrovskou rodinu v zatuchlym Londýně? Přelétla jsem pohledem po obřím zástupu upírů a přitom pohladila Lucase po zádech. Co na tom záleží, že to nejsou lidi?
"Tak jo, ale nejdřív bych si zašla někam na snídani," přitakala jsem a vydala se pryč od rozbořeného domu. "Jo a abych nezapomněla - vevnitř je asi tak dvacet upírů v bezvědomí," houkla jsem směrem k Brannonovi a nechala je tam, aby si s tím poradili.


KONEC



Tak, tohle byla definitivně poslední kapitola ke Zpátky ke kořenům a Skryté pravdě. Je mi líto, že jsem to musela takhle odbýt, ale tyhle povídky už mi vůbec nic neříkají a tak nějak se do nich nemůžu dostat. Ale teď už můžu pokračovat v dalším psaní, aniž bych neustále myslela na rozdělanou práci :)

Zpátky ke kořenům - 12. kapitola

24. prosince 2012 v 13:20 | chuckyna :) |  Zpátky ke kořenům

12. kapitola


Měla jsem oteklé rty, bolavé dásně a ještě pořád jsem plivala kousky provazu. Tenhle den už prostě nemůže být lepší. Plížila jsem se podél schodiště a napínala uši. Byla jsem si naprosto jistá, že se tu pohybuje několik upírů, kteří o mě ví, ale nikdo s tím nic neudělal. Možná, že s tím nesouhlasili. Třeba chtěli být svobodní.
Snažila jsem se dýchat potichu, abych zaslechla rozhovor dole v hale. Každý sval v těle mi hořel, jako bych zrovna doběhla maratón. Ticho přerušil šílený mužský řev. Musela jsem si ucpat pusu, abych taky nevykřikla. A navíc jsem se praštila do hlavy o pitomé zábradlí.
Chvíli jsem počkala a znovu se vydala na cestu.
"Co to má znamenat?" rozeznala jsem Dereckův hlas a vůbec se mi nelíbilo, jak to zní. Zvědavě jsem sešla ze schodů a vykoukla. Viděla jsem jenom jeho obří záda.
"Co z toho budu mít já?" ozvala se Kaitlin a už vůbec nezněla tak přesvědčivě jako nahoře v pokoji. Možná, že Appsovi vůbec nezabila. Možná že vůbec není na Dereckovo straně. Natáhla jsem se pro bílou sošku, která přečkala otcovo řádění v domě a pevně jí sevřela v rukou. Třeba se mi konečně vyplatí, že jsem na těláku hrála házenou. Rozpřáhla jsem se a vší silou hodila otcovým směrem. Se zatajeným dechem jsem sledovala jak letí, a naprosto zřetelně cítila žílu, pulzující na mém spánku. Jestli tohle přežijeme, budu zcela určitě potřebovat odbornou péči.
Chrtí socha se s třesknutím rozbila o Dereckovu lebku. A vzápětí se ke mně otočil čelem. A možná to nebyl zase tak skvělý nápad.
"Haylee," pronesl hrozivým hlasem a já já hlasitě polkla. Má vůbec cenu utíkat?
"Derecku," chtěla jsem odvětit, ale místo toho ze mě vyšlo jenom zachrčení. Setkala jsem se s Kaitlininým pohledem, něco na mě gestikulovala, ale neměla jsem nejměnší tušení, co po mně chce.
A pak spadnul strop.

Nemohla jsem dýchat a neviděla jsem si ani na špičku nosu. Někde vedle mě jsem slyšela dávivý kašel a v hlavě mi pořád dunělo od toho rachotu. Něco mě pevně chytilo za loket a táhlo pryč, i když jsem musela chodit předkloněná, abych nevdechla tolik toho hnusu. Dveře před námi vyletěly z pantů a my vyklopýtaly ven.
"Ty teda víš, jak překvapit chlapa," vydechla jsem, když jsem vykašlala poslední zbytky stropu. Ohlédla jsem se zpátky k domu a překvapeně vydechla. Celá střecha se propadla dovnitř.
"Jo, to už jsem párkrát slyšela," uchechtla se Kaitlin a uhladila si rozcuchané vlasy, plné prachu. Ze špinavého obličeje na mě zářily dvě zelené oči, stejné jako ty moje. Hrábla jsem si rukou do vlasů a zjistila, že jsem si vypěstovala jeden velký dred.
"No, to by bylo," vydechla a spokojeně se posadila na chodník do tureckého sedu. Zhroutila jsem se vedle ní a nevěděla, na co se zeptat dřív.
"Všichni jsou živí," předběhla mě. Skoro jsem cítila, jak mi úleva prostupuje tělem. Než ale stihla dojít až ke konečkům prstů, sutiny domu se zatřásly. A pak ještě jednou.
"Co to do prdele.." vydechla Kaitlin, jako by mi četla myšlenky. "Myslíš, že-"
"Jo!" odpověděla jsem na nevyslovenou otázku a nedokázala se přesvědčit k tomu, abych se postavila. Vedle mě si Kaitlin zuřivě prohrábla vlasy a víc než vyděšeně vypadala vztekle. Sutiny se znovu pohnuly a já zadoufala, že je to jenom horda naštvaných upírů, které jsme tam pohřbily.
Hypnotizovala jsem temný otvor dveří a přistihla se, že si zběsile okusuju nehty. Na verandě se objevil Dereck.
"Carrie!" ozval se povědomý hlas nalevo ode mě a já se rychle otočila. A zahlédla Joshe. V tu chvíli jsem naprosto zapomněla na vraždící monstrum, stojící pět metrů ode mě. Vyškrábala jsem se na všechny čtyři a už se tam chtěla rozeběhnout.
"Stůjte!" vykřila Kaitlin jeho směrem a všichni Appsovi okamžitě ztuhli na místě. "Co to-" namítla jsem rozhořčeně, ale ona mě přerušila. "Mohl by je všechny pozabíjet."
Podívala jsem se na obličeje Appsů, a rychle přikývla. Otočila jsem se zpátky k domu. Dereck si nás měřil opravdu naštvaným pohledem. Otevřel pusu, aby něco řekl, ale Kaitlin ho znovu předběhla.
"Mlč!" utnula ho a on překvapeně zalapal po dechu. Sama jsem nechápala, co se děje.
"Už mě fakt sereš!" zařvala na něj, až jsem sebou trhla. A pak jsem nevěřícně sledovala, jak se jeho ruka pomalu odtrhává od jeho těla. Oba jsme to pozorovali naprosto nechápavým výrazem, on se směsicí bolesti a nevěřícnosti. Ruka s plesknutím dopadla na verandu. A potom jeho tělo explodovalo. Všechno se to odehrálo v naprosté tichosti. Teď už jsem si byla naprosto jistá, že budu potřebovat odbornou pomoc.
"Tak, to by bylo," pronesla do ticha Kaitlin a oprášila si kalhoty. Vypadala naprosto normálně, ne jako by zrovna roztrhala svého otce na malé kousky. Pak mávla rukou a než jsem se nadála, ocitla jsem se v Joshovo náruči. Obklopila mě jeho známá vůně, a i když jsem vůbec nic nechápala, příšerně se mi ulevilo. Vzlykala jsem mu do ramene a nechala se objímat, po čemž jsem toužila už od chvíle, co jsem ho musela opustit.
"Už to nikdy nedělej, rozumíš?" promluvil naléhavým hlasem a já jenom přikývla.


Skrytá pravda - 14. kapitola

24. prosince 2012 v 13:19 | chuckyna :) |  Skrytá pravda
14. kapitola

Dobře, takže co teď? Můj pokrevní otec, který stvořil všechny upíry a hodlal ovládnout svět, po mně chce, abych zabila Mindy, naprosto cizí upírku, která zcela zjevně za nic nemůže. Fajn, myslí si, že stojím na jeho straně, fakt super plán, Dixie, díky. Nejradši bych teď dala na Luka - mohli bychom být spolu na útěku, i kdyby skončil svět. Koho to zajímá, umim přece ovládat upíry!
"Takže stačí, když se budeš soustředit a představíš si to," pokračoval Dereck ve vysvětlování. Proč jsem to vytahovala?! Proč, proč, proč.
Jak tak mluvil, Toddova druhá ruka se s celkem nepříjemnym zvukem, doprovázeným příšerným řevem, odloupla od zbytku těla a dopadla na parkety. Možná jsem neměla jíst tu pizzu, napadlo mě.
Mohla bych mu vnutit, aby necítil žádnou bolest, ale toho by si Dereck nejspíš všimnul, a bylo by mu to nejspíš kapánek podezřelý. Navíc jsem veškerou svojí sílu soustředila na to, abych nehodila šavli. A tvářila se drsně.
"Tak, teď ty," vyzval mě otec a vyčkávavě se na mě zadíval. Věnovala jsem Mindy dlouhý pohled a ona mi to opětovala. I když se nemohla hýbat, poznala jsem, že je strachy bez sebe. Jsme to ale dvojka.
Přimhouřila jsem oči a tvářila se soustředěně. Ještě předevčírem byla moje největší starost zjistit, kdo jsem. Teď už to vím, ale je to ještě horší. Ale konec sebelítosti, musim už konečně něco udělat. Zrovna v tuhle chvíli jsem si nepřála nic jiného, než umět lítat, abych se odsud dostala co nejdál. K čemu mi je házení věcmi pohledem? Počkat..
Vyslala jsem jednoduchou myšlenku a Mindy padla k zemi jako špalek. Doprovázelo to obří zadunění, tak jsem zadoufala, že se jí nic nestalo. Otočila jsem se na Derecka a pozdvihla obočí.
"Co to má znamenat?" V jeho hlase jsem zaslechla výhrůžku. Nasucho jsem polkla a odvětila: "Co z toho budu mít já?"
Přinutila jsem se nervózně neošít, když mi otec věnoval dlouhý, zkoumavý pohled. Až moc dlouhý na můj vkus. Znovu jsem ucítila, jak se o mě jeho mysl otřela. Kromě jiného to ve mně vyvolalo vlnu hnusu. Odrazila jsem ho a dál na něj zírala. A už mě ta zírací hra opravdu nebavila.
Dřív, než mi stihl odpovědět, prolétla kolem nás soška chrta, kterou jsem zahlédla na podstavci u schodiště. S hlasitým třesknutím mu narazila do hlavy a rozletěla se na tisíc kousků. Jeho výraz se změnil ze zamyšleného na naprosto překvapený. Srdce mi radostně zaplesalo. Ale místo toho, aby se skácel k zemi, se zatvářil jako bůh pomsty a otočil se čelem k útočníkovi. Carrie.
Pokračoval v zírací hře s ní, takže jsem si mohla na chvíli oddychnout a začít uvažovat. I když jediný moje myšlenky zrovna směřovaly k bujícímu vředu, co se mi tutově rozrůstá v žaludku z toho všeho, co se děje.
Ze všeho nejdřív se musím zbavit upírů. Na chvíli jsem zavřela oči a vzápětí se ozvalo další, mnohem hlasitější zadunění. Dereckova záda ztuhla a začal se znovu otáčet mým směrem. V záchvatu paniky jsem máchla rukou jeho směrem. Odpovědí mi byl další rachot. A pak nás zavalil prach.


>> pokračuj tady




Zpátky ke kořenům - 11. kapitola

24. prosince 2012 v 13:19 | chuckyna :) |  Zpátky ke kořenům

11. kapitola

Znovu jsem se probrala připoutaná k topení, už se z toho pomalu stával zvyk. Tělo mě bolelo od nepříjemné polohy, ve které jsem strávila celý den.
Mělo mě to napadnout. "Sleduj jakoukoliv stopu. A až přijde správná chvíle, je lepší dělat hloupou. A taky se ti vyplatí zariskovat. Určitě se uvidíme už o Vánocích." Takhle přesně to Dixie řekla na letišti. Ale Vánoce ještě nebyly, tudíž jsem se Dereckovo zbraní nemohla zabít. Ale měla jsem sem přijít, jinak by Josh zemřel.
Tak jsem tu. Připoutaná u topení, zatímco moje bláznivá sestra, o které jsem donedávna neměla tušení, nejspíš zabila všechny Appsovi. A taky zničí celý svět. Díky, Dixie, za skvělou nápovědu.
Neustále jsem se upínala k myšlence, že Josh nemusí být mrtvý. Pokud by si jeho sestra myslela, že může zemřít, nejspíš by mu nevolala. Ale musela přece vědět, co je čeká, ne? Musí to být ještě něco. Něco, co zatím nemůžu vidět.
Hlava mi třeštila od toho, jak mě Dereck dvakrát za sebou uspal. Myšlenkami jsem se vrátila zpátky..

Ležela jsem na koberci a dívala se do mrtvých očí své matky. Přesně jako v mém snu. Akorát, že tohle byla realita a byla pěkně na prd. Natáhla jsem se pro zbraň. Srdce mi bušilo hrůzou. Nebyla jsem připravená zemřít, i když mě to pronásledovalo celé měsíce. Když přišla ta chvíle, věděla jsem, že mám pořád ještě co ztratit. Myslela jsem jenom na Joshe. Setkala jsem se s otcovým ledovým pohledem a pak stisla spoušť.
Ozvalo se prázdné cvaknutí a tělo mi zaplavila vlna úlevy. "Hlupačko," pronesl opovržlivě. "Myslíš, že bych tě tu nechal s nabitou zbraní?" Ne, ale mohla jsem aspoň doufat.

Takže co teď? V první řadě se odsud musím dostat. Zatahala jsem za pouta, odpovědí mi byla pouze úporná bolest. Zkusila jsem to ještě jednou se stejným výsledkem. Přitáhla jsem se blíž a chytila provaz mezi zuby. Cítila jsem jeho částečky mezi zuby. A tak jsem začala kousat.


>> pokračuj tady

ZKK & SP info

24. prosince 2012 v 13:06 | chuckyna :) |  Zpátky ke kořenům
Aloha!

Je to naprosto neuvěřitelné, ale dopsala jsem ZKK i SP. Tyhle povídky mi tady leží rozepsané od roku 2010 a tak nějak jsem na ně pořád musela myslet, takže abych mohla pokračovat v nějaké další tvorbě, musela jsem to ukončit.
Přiznávám, že jsem to vzala hopem, protože už mi ty povídky nic neříkají, ale přesto doufám, že aspoň někdo ocení, že zjistí, jak to vlastně mělo skončit.
Hodím sem ještě nějaké info, pro ty, kteří zapomněli:

Tady je informativní přehled k povídce, abyste se zase čapli..

V předchozích dílech:
Carrie opustila Joshe, aby ho ochránila před smrtí, o které se jí zdálo. Zůstala sama a její sny ji napověděly, aby jela do Londýna. A ona ví, že jí tam čeká jistá smrt.
Kaitlin mezitím zjistila, že její rodiče vůbec nejsou její rodiče, ale agenti, kteří ví o existenci upírů a snaží se ji ochránit. Hledá ji totiž Dereck, stvořitel všech upírů, který má dost podobnou moc, jako ona sama. Je to totiž její otec. Její a Carriin. Dokáže ovládat upíry a rozhodně není troškař. Rozhodl se, že využije příhodného data a zajistí konec světa po svém. 21.12.2012 hodlá ze Země udělat upíří velmoc. A do tohoto dne zbývají pouhé čtyři dny.
Přijíždějí Appsovi a Cullenovi, aby přesvědčili Kaitlin, že nemá utíkat, ale má se mu postavit. A tak se vydává do domu svého otce.
Carrie si přikládá zbraň ke spánku a mačká spoušť, přesně, jako to viděla ve svém snu. A Kaitlin předstírá, že se rozhodla přidat k Teamu The End of The World.


Ještě taková poznámka - obě povídky se tu spojují, takže na konci každé mini-kapitoly najdete odkaz, kde číst dál.




Roztomilé malé lhářky - Sara Shepard

23. prosince 2012 v 20:16 | chuckyna :) |  Bookcase

Roztomilé malé lhářky - Sara Shepard
(Pretty Little Liars)





Obsah:
Každý má co skrývat - zejména holky ze třetího ročníku střední školy - Spencer, Aria, Emily a Hanna. Spencer přebrala kluka vlastní sestře. Aria sní o učiteli angličtiny. Emily se zakoukala do té holky, co je na škole nová. A Hanna dělá hrozné věci, aby byla stále krásná. Jenže od doby, co zmizela jejich kamarádka Alison, skrývají všechny před světem jedno mnohem horší tajemství. Podle série knih Roztomilé malé lhářky byl natočen úspěšný seriál, který právě běží v USA.
(zdroj)


Můj názor:
Čtveřice přátel se odcizila potom, co jejich nejlepší kamarádka zmizela beze stopy. Na tom by nebylo nic zvláštního, ale nutno přiznat, že se každé svým způsobem ulevilo, protože Alison znala všechna jejich tajemství, a let's face it - některá z nich rozhodně nejsou hezká. Tři roky po jejím zmizení se vše vrací do normálu, i když ne na dlouho. Holky dostávají anonymní zprávy od někoho, kdo o nich ví věci, které věděla jen jedna jediná osoba. Osoba, jejíž tělo právě našli na zadním dvorku, pohřbené pod betonem..
*možné spoilery*
Už v úvodu musím přiznat, že jsem moc ovlivněná seriálem, takže se mi kniha těžko posuzuje. První díl série byl prakticky předlohou pro pilotní díl, takže jsem ani nemohla čekat žádné překvapení. Kniha je psaná příjemně, i když mi moc nevyhovuje er-forma, připadá mi to pak takové míň reálné. Postavy mi vyhovují, i když jsem si o nich udělala už obraz podle filmové podoby.
Tohle je parádní námět, akorát autorka nebyla moc akční. V seriálu mi to celé připadá takové temnější a děsivější, štáb si na tom dal taky pořádně záležet. V knize je to všechno takové vlažné. Ale jak říkám, těžko se mi to posuzuje. Upřímně doufám, že další díly budou od seriálu trochu odlišnější, abych si mohla udělat vlastní obrázek.


3/5




Prohnaný - Kevin Hearne

23. prosince 2012 v 20:06 | chuckyna :) |  Bookcase

Prohnaný - Kevin Hearne
(Hounded)







Obsah:
Atticus O'Sullivan, poslední druid, si poklidně žije v Arizoně, provozuje okultní knihkupectví a ve volném čase na sebe bere zvířecí podobu a vyráží na lov se svým irským vlkodavem. Sousedé a zákazníci ho znají jako pěkného potetovaného jednadvacetiletého Ira - ale ve skutečnosti nemá jednadvacet let, ale jednadvacet století. Nemluvě o tom, že čerpá sílu ze země, oplývá břitkým rozumem a nosí ještě břitčí meč známý jako Fragarach neboli Odpovídač.
Po tom však touží jeden pořádně naštvaný keltský bůh, který prohání Attika po celá staletí. Nyní ho konečně vystopoval a Atticus bude potřebovat všechnu svoji sílu a k tomu pomoc svůdné bohyně smrti, upířího a vlkodlačího právníka, sexy barmanky a trochu toho starého dobrého irského štěstí, aby se mu podařilo nakopat pár keltských zadků a zachránit si krk.


Můj názor:
Tahle kniha pro mě rozhodně byla příjemným překvapením. Přinesla jsem ji domů bez sebemenších očekávání a naprosto mě dostala. Líbí se mi autorův styl psaní. Atticus, poslední druid, který žije neskutečně dlouho, se snaží žít poklidný život a to jde docela těžko, když po něm jde bůh, který chce zpátky jeden mocný meč, do toho se mu pod nohy připlete celý koven čarodějek a policajti mu funí za krk, kvůli incidentu, který se stal na lovu s další bohyní.
Hlavní postava je naprosto úžasná a líbí se mi, jak autor proplétá starou mluvu s novodobými hláškami. A Atticův pes?! Toho naprosto miluju a jejich dialogy prostě stojí za to.
Co se týče děje, nemám tomu co vytknout.. Nenarazila jsem na žádné nudné pasáže a kniha je bohatá na postavy, pořád se objevuje někdo další a pokaždé je zajímavý. Rozhovory jsou tu skvěle napsané, žádné prázdné plkání.
Rozhodně se chystám číst i další díly, tahle série mě převapila.


5/5






Dva meče - Karolína Limrová

17. prosince 2012 v 18:47 | chuckyna :) |  Bookcase
Dva meče - Karolína Limrová




Obsah:
V ulicích Minneapolis řádí chladnokrevný vrah. Zanechává po sobě oběti, které nesou zjevné stopy mučení. Zatímco policie marně hledá jakoukoli stopu, lovci upírů vědí velmi dobře, s kým mají tu čest. Ví to i Daniel Phillips, ve dne řidič taxíku, v noci neúnavný lovec samotář, jehož do Minneapolis zavedla nešťastná láska. A ví to také Selena Torresová. Je silná, neohrožená a její touha po spravedlivé odplatě je účinnější než jakákoli zbraň. Selena Torresová však porušuje po staletí dodržované tradice. Lovcem se přece nikdy nemůže stát žena. Lovcem se přece nikdy nemůže stát žena, která je slepá. Lovcem se přece nikdy nemůže stát žena, která je… upír.
(zdroj)

>> o prvním dílu série píšu tady


Můj názor:
Danny, se kterým jsme se setkali už v prvním díle, se pořád nemůže vzpamatovat ze ztráty Kate. Žije daleko od domova a zabíjí každého upíra, na kterého narazí. Selena už žije spoustu let sama a snaží se zabít svého stvořitele. Je to slepá lovkyně upírů, která je sama upírka. A když naráží na Dannyho, svitne jí naděje na lepší život, který by možná nemusela prožít sama. Tedy do doby, než zjistí, že Daniel není ničím jiným, než lovcem. Oba je čeká rozhodnutí o tom, co je špatné a co ne, do toho se zaplete bitva s nepřáteskými upíry, shledání s dávnými přáteli a boj o lásku.
*možné spoilery*
Seriously?! Četli jste tu anotaci?!
Nevím, o co se autorka snažila, protože to, jak vystupňovala, čím vším lovec být nemůže, mi připadá neskutečně k smíchu.
První díl série pro me byl naprostou ztrátou času, s tím druhým to nebylo jinak. Děj mi přijde překombinovaný, Limrová se zřejmě nechala inspirovat Daredevilem, jinak si to nedokážu vysvětlit, a tím, jak skáče z jednoho úhlu pohledu do druhého a ještě do toho míchá minulost, v tom dělá bordel.
Postavy zde nemají žádnou hloubku, nebo alespoň já to tak pociťuju. Celkově mi kniha připadá jako napsaná ve spěchu, autorka zde přeskakuje časové úseky a spoléhá, že vše pochopíme z pohledu druhé postavy. Bitva, která se odehrála, měla celkem potenciál, kdyby byla pořádně popsaná.
Opravdu nevím, co si mám myslet, protože jsem zde přeskočila všechny nudné pasáže /čti půlku knížky/ a nezbylo mi vůbec nic, čeho bych se chytila. Popravdě řečeno si nedokážu vybavit jediný vtipný dialog, nebo aspoň monolog.
Tohle prostě není můj styl. Další díl pravděpodobně bude o "Lásce", možná že tím se mi konečně trefí do vkusu.

1/5


Padesát odstínů šedi - E. L. James

13. prosince 2012 v 19:00 | chuckyna :) |  Bookcase
Padesát odstínů šedi - E. L. James
(Fifty Shades of Grey)





Obsah:
Padesát odstínů šedé (Fifty Shades of Grey) je první díl erotické trilogie, kterou napsala E. L. James a zaujala tak čtenáře po celém světě. Studentka literatury Anastasia Steel má za úkol zpracovat rozhovor s úspěšným a bohatým podnikatelem Christianem Greyem (Grey = angl. šedý, odtud název knihy 50 odstínů šedé) Na domluvenou schůzku přijde muž, který Anastasii neuvěřitelně přitahuje. Je okouzlující, krásný, neuvěřitelně chytrý, svůdný a hrozivý. Nezkušená a nevinná dívka poprvé zažívá pocit, že nějakého muže chce. Z jedné strany ji odrazuje jeho záhadná rezervovaná osobnost a z druhé strany se mu strašně touží přiblížit. Starší a zkušený Christian není schopen odolat klidné kráse, důvtipu a nezávislému duchu mladé dívky. Ať chce nebo ne, musí si přiznat - touží po ní, chce ji...ale za svých vlastních podmínek. Anastasia je šokovaná i vzrušená Christianovými nezvyklými erotickými chutěmi. Váhá, ale není schopná mu odolat. Vášnivý živočišný vztah odkrývá jejich tajemství i temné sexuální touhy. Víc si můžete přečíst v mistrně napsaném erotickém románu Padesát odstínů šedi.
(zdroj)



Můj názor:
Anastasie se obětuje pro svou nemocnou kamarádku a jde za ni udělat rozhovor do školních novin. Nemá nejmenší tušení, s kým se vlastně má setkat, a tak když poprvé doslova vpadne do kanceláře pana Greye, je šokovaná. Je to ten nejkrásnější muž jakého kdy viděla.
A v životě by ji nenapadlo, že by o ni mohl projevit zájem. Když se to stane, je nadšená. Tedy do chvíle, než pochopí, proč o ni vlastně ten zájem má. Ukáže se, že život pana Greye je seskládáný jen z odstínů šedi. Dokáže snést jeho temnou stránku?
*možné spoilery*
Už v úvodu musím říct, že anotace je silně nadhodnocená, takhle rozhodně nevidím mistrně napsaný erotický román. Měla jsem od knihy vysoká očekávání, je to přeci bestseller numero uno. Ha ha.
Dočetla jsem se, že 50 Shades bylo původně fanfikcí k Twilightu, to bylo hlavním důvodem mého zájmu /ano, a pak taky ta erotika/. Víte, četla jsem už hodně knih, co vznikly na základě ff, ale tohle je katastrofa.
Říci, že tahle kniha vznikla na základě Twiligtu, je zřejmě nadsázka, protože tohle je Twilight. Christian Grey je tajemný, bohatý a krásný muž, kterého adoptovali spolu s jeho sourozenci. Je temný, mluví v hádankách a občas mluví jako by byl z jiné doby. Anastazie je spíše studijní typ, co má obě nohy levé, její matka je bláznivá, nikdy nevíte s čím příjde příště a má skvělého mladšího manžela. A už jsem se zmínila, že Anin otec je spíše takový tichý typ, co se na nic neptá?
Jestli toho máte málo, celý děj se odehrává v Portlandu (!!!!) a v Seattlu (!!!). Nemluvě o hláškách typu: "Už se od tebe nedokážu držet dál." -"Tak to nedělej." nebo "Nikdy nevím, na co myslíš."
Okay, zpátky k ději, budeme předstírat, že nečteme Stmívání. Anastasie je naprosto naivní tvor, který prostě na téhle planetě nemůže existovat. Ne, ne a ne. Vůbec mi nesedlo její chování k povaze, kterou jí autorka "vymyslela".
Christian Grey je kapitola sama o sobě, ale alespoň je v některých chvílích snadno uvěřitelný. Je komplikovaný, a baví mě, jak to Ana v knize zkoumá. Ze začátku. Později jsem začala mít pocit, že musí trpět nějakou závažnou psychologickou chorobou.
Sexuální scény se mi celkem líbily, Grey musí bejt opravdu skvělej v posteli, když se pod ním Ana vždycky "tříštila". Chvílemi jsem měla pocit, že si autorka ukousla příliš velké sousto s celou tou sado-maso záležitostí a sex se tam stal naprosto jednotvárným, i když se snad nikdy neděl na stejném místě.
Myslím, že na knížce jsou velkým plusem Aniny vnitřní monology, aneb její vnitřní bohyně a podvědomí. U toho jsem se i zasmála. A taky mě bavily e-mailové konverzace.
Je škoda, že je celá kniha psaná tak naivně. Alespoň ten konec mě trochu uspokojil. Ana si nejspíš celou dobu neuvědomovala, co po ní Christian vlastně chce, a když to poprvé zažila doopravdy, zhnusilo ji to a ublížilo. Konečně nějaká správná reakce. Jsem zvědavá, jak budou další díly probíhat a jestli se jí podaří dostat svého Stína na světlo.


2/5