Duben 2013

Krásná katastrofa - Jamie McGuire

28. dubna 2013 v 12:04 | chuckyna :) |  Bookcase
Krásná katastrofa - Jamie McGuire
(Beautiful Disaster)







Obsah:
Ona nepije ani nenadává a ve skříni má spoustu seriózních svetříků. Abby věří, že si dokázala vybudovat dostatečnou vzdálenost mezi sebou a svou temnou minulostí, ale když se svou nejlepší kamarádkou dorazí na univerzitu, její cestu k novému začátku zkříží rebel a polykač holek na jednu noc, Travis Maddox. Urostlý, potetovaný hezoun je to poslední, co Abby potřebuje… On tráví noci vyděláváním peněz na zakázaných zápasech a holky střídá častěji než ponožky. Do Abbyina života se vetře trikem - nabídne jí sázku, že měsíc vydrží bez sexu - když ona s ním ten měsíc bude bydlet. Ať tak či onak, Travis netuší, do jak těžkého zápasu se pustil.
(zdroj)


Můj názor:
Abby spakovala kufry a se svojí kamarádkou se vydala co nejdál od domova, aby se vymanila z okovů minulosti. Nahodí kašmírový svetr a žije klidný, univerzitní život, alespoň do doby, než se jí pod nohy připlete Travis Maddox, který je ztělesněním všechno, od čeho utíká. On je zvyklý, že dostane každou, ale Abby nemá v plánu se nechat. A když se s ním vsází, netuší, do čeho se to vlastně hrne...
*možné spoilery*
Do Krásné katastrofy jsem se pustila s velkou skepsí, protože to přeci jenom není můj žánr. O to příjemnějším překvapením pro mě bylo, že v ruce nedržím přeslazený holčičí román, ale parádní bombu plnou skvělých hlášek. Travis proplouvá životem, zápasí o peníze, každou noc tráví s jinou holkou a i když každou odkopne, pořád se před ním nakrucují další a další. Když ale potká Abby, která mu dá jasně najevo, že nemá zájem, nemůže si prostě pomoct. A tak se probouzí k životu jeho první přátelství s dívkou. A i když jde všechno zezačátku hladce, postupně se zamotávají do čím dál tím komplikovanějších situací. Jsou jako tornádo, když jsou šťastní, je všechno v pořádku. Ale když se to podělá, jde do háje komplet všechno.
Nejsem si jistá, co přesně jsem od toho čekala, ale předčilo to určitě všechna má očekávání. Zbožňuju Abby, protože i když se schovává za jemnými kašmírovými svetry a vydává se za svatouška, má svoje temný tajemství a jazyk ostrý jako břitvu. America je ta nejlepší kámoška, jakou si mohla přát a jejich vztah se mi moc líbí. Shepley je prostě dokonalej. A Travis?! Oh my god. Komplikovanější postavu jsem ještě neviděla a nevím, co to o mě vypovídá, ale jsem do něj beznadějně zamilovaná, i když je to naprostej psychopat. V knize je spousta postav, nejsme v uzavřené bublině pár postav. Celý příběh jsem přemýšlela o tom, že Jamie McGuire trochu nevystihla věkovou kategorii, spíš jsem měla pocit, že hrdinům by podle jejich chování mělo bejt víc než devatenáct, nepřipadají mi jako puberťáci v prváku na vejšce. Ale whatever.
Příběh sám o sobě není moc akční, ale autorka nesklouzla ke stereotypu - kluby, zápasy, několik chvílí, kdy jsem se bála o jejich životy taky bylo. Chvílemi jsem byla nadšená, chvílemi naprosto zděšená a smutná a naštvaná, občas jsem se podívala na zbývající stránky a řekla si: Proboha, co tam ještě může bejt, že jich zbejvá ještě tolik?! Ale nikdy mě to nepřestalo bavit.
Líbí se mi, že všechno není sluníčkově šťastný, že se do sebe nezamilujou a pak se nevznáší na obláčku. Ne, tady je čeká pořádná dávka průserů a situací, kterým by se normální člověk měl vyhnout. Ale připadá mi to tak správně, v životě nic není jednoduchý. Když už jsem se dostávala ke konci, naplnilo mě hrůzný očekávání, co se tak ještě může stát, ale nakonec jsem spokojená a myslím, že si to jdu přečíst ještě jednou.
Btw: musím podotknout, že horší překlad jsem neviděla, tolik překlepů a dokonce i pár hrubek! Málem mě to zabilo. A anotace taky nic moc, protože se nezakládá na pravdě a ta sázka taky nebyla tak, jak trvdí :D


5/5

Pandemonium - Lauren Oliver

27. dubna 2013 v 18:42 | chuckyna :) |  Bookcase
Pandemonium - Lauren Oliver
(Pandemonium)







Obsah:
Po útěku, při němž Alex umírá, se Lena ocitne v Divočině a musí se smířit s faktem, že vše, co doposud prožila, lidi, co znala - to všechno je už jen minulost a neexistuje žádné předtím. Připojuje se ke skupině Nežádoucích, kteří mají v úmyslu proniknout do světa "za plotem", kde se zúčastní velké demonstrace. Tu uspořádal ABAD - Amerika bez amor deliria - organizace hlásající nevyhnutelnost léčby. Když se však Lena setká s Julianem, synem zakladatele ABADu, klukem, jenž zosobňuje všechny její hodnoty, ani netuší, že se jejich osudy zkříží víc, než by si kdy pomyslela.
(zdroj)


>> o prvním díle píšu tady


Můj názor:
Lena se dostala do Divočiny, ale bohužel bez Alexe. Teď se musí smířit s tím, že ji nečeká její vysněný život a Alex je mrtvý. Učí se životu mimo město, přežití v přírodě, soužití s muži. A pak se infiltruje do města, kde se s Odbojem zúčastní demostrace ABADu. Jenže když je unesena a zavřená v jedné cele s Julianem, život se jí obrátí vzhůru nohama.
*možné spoilery*
Jo, jsem šílená, ale okamžitě jsem musela dočíst i druhej díl. Tahle série mě prostě bere.
Lena se dostala ven z města, stala se součástí Odboje. Ale brzo zjišťuje, že to není tak skvělé, jak si myslela. Nejsou svobodní, neustále jsou v ohrožení a ještě ke všemu je svazují všechna možná pravidla. A některé jejich praktiky se až moc podobají Žádoucím.
A pak do hry přichází Julian. Tou dobou už jsem mlátila hlavou do stolu. Tenhle díl je mnohem akčnejší, než ten první. Taky se tady toho spoustu dozvíme. Je tady taky spousta nových postav, i když některé jsem si zrovna moc neoblíbila. Kniha je teď rozdělená na Teď a Tehdy. Teď se nacházíme v New Yorku během demonstrace a tehdy nám Lena vyprávěla začátky v Divočině. Jindy mě tohle skákání v čase štve, ale tady to byl vážně dobrej tah, udržovalo mě to věčně napjatou. Autorka má celý tenhle svět perfektně vymyšlenej.
Co se týče závěru - viděla jsem to přicházet už asi na padesáté straně, ale pořád jsem se modlila, ať se to nestane. No, stalo se a teď musim čekat na další díl s nervama v kýblu. Ale bylo to boží.



5/5



Delirium - Lauren Oliver

27. dubna 2013 v 15:09 | chuckyna :) |  Bookcase

Delirium - Lauren Oliver
(Delirium)








Obsah:
Dříve si lidé mysleli, že je láska dobrá věc. To bylo předtím, než na ni vědci objevili lék. Lidé nechápali, že když vám jednou láska oblaží mysl a rozproudí krev, není úniku. Teď je všechno jinak, vědci ji dovedou vymýtit a vláda požaduje, aby se všichni občané v den svých osmnáctých narozenin podrobili speciálnímu lékařskému zákroku, díky němuž by měli být vůči lásce imunní. Lena Halowayová se na ten den vždy těšila. Život bez lásky přece znamená život bez bolesti, bezpečný a předvídatelný. A šťastný. Schází devadesát pět dní, jenže Leně se stane něco nemyslitelného: Zamiluje se.
(zdroj)


Můj názor:
Leně zbývá už jen pár měsíců, než se navždy vyléčí. Bude imunní vůči viru, který byl pro předchozí obyvatele světa největším nebezpečím, aniž by to vůbec tušili. Už jí nebude hrozit, že bude někoho milovat. Jenže se jí do cesty připlete Alex, její kamarádka neustále mluví o Nežádoucích a ona sama začíná přemýšlet o tom, jestli je všechno tak, jak jim vláda tvrdí. Možná, že láska vůbec není nemoc. Možná mají s Alexem naději..
*možné spoilery*
Na tuhle knihu jsem se obzlášť těšila a teď si tu tak spokojeně lebedím, protože jsem fakt ráda, že mě nezklamala. Autorčina kniha Before I Fall mě naprosto nadchla, její další tvorba je stejně tak skvělá. Děj se zasazen do budoucnosti, kde všichni obyvatelé žijí pod kontrolou, klidně k nim domů může vtrhnout razie a prohledat je, jejich město je ohrazené elektrickým plotem, aby se tam údajně nedostalo nebezpečí zvenčí a kluci a holky se k sobě nesmí skoro ani přiblížit, dokud nejsou po zákroku.
Musím říct, že mě ta kniha na začátku nehorázně srala. Je to podobné jako se Smečkou, kterou jsem ani nedokázala dočíst. Vadí mi, když někdo někoho omezuje a tohle naprosto otřáslo mým svobodomyslným duchem :D Ale pokračovala jsem ve čtení a udělala dobře. Lena se mi jako postava líbí, kdyby byla hlavní hrdinkou nějaká nebojácná drsnačka, asi by to nebylo tak skvělý. Tady můžeme sledovat, jak se z obyčejné holky, která dodržuje pravidla, klube sympatizantka. Jak postupně začíná přemýšlet, jestli jim vážně vláda nevěší bulíky na nos..
Je snad naprosto jasný, že Alex je muj další knižní kořen. Celkově jsem si oblíbila všechny postavy, autorka nenechává nikoho pozadu a neustále překvapuje. Narozdíl od některých dalších podobných sérií tu máme spoustu vysvětlení, žádné mrtvé body, nad kterými se pozastavíme. Baví mě, že před každu kapitolou máme úryvek z nějaké tématické knihy - např. Kniha Života, novodobá bible lidstva, atp..
Konec mě naprosto rozsekal, takže místo psaní kapitoly už louskám další díl.




5/5

Hlas měsíčního svitu - C. C. Hunter

25. dubna 2013 v 18:50 | chuckyna :) |  Bookcase

Hlas měsíčního svitu - C. C. Hunter
(Whispers at Moonrise)







Obsah:
Již po čtvrté se vracíme do Údolí stínů, kempu pro teenagery s nadpřirozenými schopnostmi, kempu plného upírů, vlkodlaků, víl a čarodějek, kde se Kylie Galenová snažila zjistit, kým je. Teď už konečně zná pravdu! Stejně ale zbývá spousta otázek, které se jí honí hlavou. Nemá ponětí, jak se svým dědictvím naložit, jak využít své zvláštní schopnosti. Stále ještě váhá, komu dát své srdce. Derekovi, který jí konečně vyznal svou lásku? Nebo Lucasovi, který je však - jak se zdá - víc oddaný svým přátelům než jí? Navíc Kylii ohrožují temné síly, které usilují o její život. Zjevuje se jí další duch, jenž u ní hledá pomoc. Tentokrát je to ale duch člověka, kterého Kylie dobře zná a který… není mrtvý! Umí snad Kylie mluvit s dušemi lidí a zachránit je před smrtí? Ze zkušenosti moc dobře ví, že to nebude mít jednoduché. Kylie se musí brzy rozhodnout: zůstane se svými přáteli v kempu Údolí stínů? Nebo bude muset odejít a svěřit se do rukou osudu?
(zdroj)



>> první a druhý díl, třetí díl


Můj názor:
Kylie se konečně dozvěděla, kdo vlastně je. Ale jak už to s duchy bývá, nikdy jí neřeknou, co vlastně potřebuje, takže prakticky neví nic. Zjevuje se jí další duch a tentokrát je to člověk, kterého dobře zná a stále ještě žije. Lucas se jí čím dál víc vzdaluje, Dereck jí vyznal lásku a vždycky se objeví, když nejvíc potřebuje. Někomu v táboře hrozí velké nebezpečí a Kylie se neustále mění z jednoho tvora na druhého.
*možné spoilery*
Začnu asi tím, že tenhle díl je plný otázek. Chvílemi mi to připadalo už skoro nesnesitelný, jak Kylie pořád uvažovala o tomhle a pak zas o tamtom. Dozvěděla se, že je chameleon a neustále nechápe, co to vlastně znamená, což pro mě bylo naprosto zjevné a nechápu, proč si to musela nechat vysvětlit.
Co se týče hlavní zápletky, bavilo mě to, i když nesmíte čekat nic světoborného, autorka nám podsouvá fakta, která její hrdinka naprosto přehlíží a nechápe je. Nechybí tady akce a spousta napětí. Vždycky jsem vyzdvihovala skvělé pubertální dialogy, u kterých jsem se chlámala jako blázen. V tomhle díle je ale mnohem pochmurnější nálada, o zábavě tu nemůže být řeč. Ale i tak Della párkrát zaperlila a okamžitě vylepšila atmosféru jak v knížce, tak u mě doma :D
Samozřejmě tu nesmí chybět milostný trojúhelník, o kterém jsem tvrdila, že mi u téhle série nevadí. Teď už by to mělo skončit, protože by to mohlo sklouznout přes únosnou hranici. V prvních dvou dílech jsem skandovala v Lucasově týmu, po tom předchozím jsem byla na vážkách a teď si přeju, aby shořel v pekle :D C. C. Hunter si s náma nepěkně pohrává :D
Co se Kylie týče, nehorázně jsem se pobavila u jejích patálií s neustálou proměnou z jednoho tvora na druhého. Ať už čarovala, lítala nebo zářila jako žárovka, stálo to za to. Každopádně se trochu obávám, aby se neproměnila v hlavní hrdinku Školy noc, jejíž jméno jsem úspěšně zapomněla, a nestala se typem postavy, která je ve všem výjimečná, napřed a naprosto okouzlující. Zatím to tak nebylo, tak snad to vydrží.
Závěr rozhodně nebudu nazývat strhujícím, ale líbilo se mi to - kromě poslední kapitoly, která mě nakrkla. Jsem zvědavá, jak se další díl vyklube, protože zatím nemám nejmenší představu. Tahle série je parádní oddechovka, i když se to začíná trochu vyostřovat.




4/5

Praštěný - Kevin Hearne

23. dubna 2013 v 19:52 | chuckyna :) |  Bookcase
Praštěný - Kevin Hearne
(Hammered)







Obsah:
Thór, severský hromovládce, je víc než jen chvastoun a surovec - zničil nespočet životů a zavraždil spoustu nevinných. Vikinský upír Leif Helgarson je po staletích čekání připraven se mu pomstít, a tak požádal svého přítele Attika O'Sullivana, posledního druida, aby mu s odstraněním severského postrachu pomohl. Atticus se víc než dva tisíce let řídil jednoduchou strategií pro přežití: držet se dál od chlapa, co metá blesky. Jenže v jeho domovské základně v arizonském Tempe začíná být horko. Schyluje se k upíří válce o území a přes hlavu už mu přerůstají ruští lovci démonů, kteří si říkají Kladiva Boží. Atticus a Leif se přese všechna varování a předzvěsti krutých následků vydávají na cestu do severské sféry Ásgardu, kde se spolu s vlkodlakem, zaklínačem a tlupou ledových obrů vrhnou do epického boje s drsnými valkýrami, naštvanými bohy a nakonec i Tupým Tvrďákem, co by pořád pouštěl hromy a blesky.
(zdroj)



>> o prvním díle tady, o druhém tady :)



Můj názor:
Atticus se po staletí svého života držel zpátky - žádné vazby k lidem, žádná přátelství, nic, co by ho mohlo ohrozit. A najednou zjišťuje, že má nejen přátele, ale i učnici, obřího psa, se kterým umí telepaticky mluvit, ale hlavně dvě dohody, které musí splnit. Dohody, díky kterým mu půjde po krku celé božstvo. Nehledě na upírskou válku a fanatickou skupinu, která si vzala do hlavy, že ho prostě musí zabít.
*možné spoilery*
Atticus vyvázl z boje s německým kovenem, ale slíbil Leifovi, že ho dovede za Thórem, aby se mohl pomstít. Taky musí ukrást zlaté jablko, což slíbil čarodějnici za výpomoc při honu na Bakchantky. A ani jedno není jednoduché. Na paty se mu lepí smůla, a když ho zrovna nepronásledují Kladiva Boží, chodí na pivo s Ježíšem, který ho varuje, že by se s Thórem do křížku pouštět neměl. A když dorazí sama Morrígan, aby ho varovala před smrtí, necejtí se pak zrovna nejlíp. Už od začátku je jasný, že tady pujde do tuhýho.
Co na týhle sérii prostě miluju, je autorův smysl pro humor. Už ani nepamatuju, kde jsem narazila na lepší hlášky /paradoxně si teď na žádnou nevzpomenu, ale chlámala jsem se jako pitomá skoro celou knihu./ Jako i ostatní díly, je Praštěný plný akce, pomalu ani nestíháte chápat, ale není to přehnaný. Tady to beru jako pozitivum.
Attika prostě miluju, Oberona ještě víc. A upír Leif prostě nemá chybu. V tomhle díle se taky objeví několik nových postav, všechny něčím zajímavé, škoda, že někteří se tam moc neohřáli :D A taky se mi líbí výlety do minulosti, kterých tady bylo víc. A Atticus má minulost fakt pestrou.
Samozřejmě jsem celou knihu čekala, kdy se to posere, a když už to vypadalo, že z toho konečně vyvázli, konec mě naprosto rozsekal a teď nemam nejmenší tušení, co od dalšího dílu čekat.



5/5

Proklatý - Kevin Hearne

20. dubna 2013 v 19:35 | chuckyna :) |  Bookcase
Proklatý - Kevin Hearne
(Hexed)





Obsah:
Druhá kniha série Kroniky železného druida. Attiku O'Sullivanovi, poslednímu druidovi, jsou čarodějnice celkem ukradené. Přesto se chce k místnímu konventu zachovat hezky a podepsat vzájemně výhodnou dohodu o neútočení, ale v tom se počet čarodějnic v arizonském Tempe přes noc zčtyřnásobí. A nové přírůstky nejsou jen špatné, jsou to pořádné mrchy s temnou nacistickou minulostí. Na místních středoškolácích si pochutnává padlý anděl, z Vegas táhne tlupa Bakchantek se zvláštním druhem smrtící dekadence a o Attikovu pozornost se pokouší rajcovní keltská bohyně ohně, takže na lovení čarodějnic si hledá čas jen horko těžko. I tak ale hodlá s pomocí upířího právníka, kouzelného meče a sousedova ručního protitankového granátometu vyčistit celé město a dát ježibabám jasně najevo, že s tímhle druidem se do křížku pouštět neměly.
(zdroj)


>> o prvním dílu píšu tady



Můj názor:
Attikus se ještě vzpamatovává ze souboje s bohem, kterého porazil, ale zjevně ho nečeká ani chvilka klidu. Nové čarodějky ve městě na něj sešlou smrtící kouzlo a hodlají dostat všechny, koho má rád. Dvě další bohyně se ho snaží získat pro své další plány, skupina Bakchantek hodlá srovnat město se zemí a každý se ho snaží dotlačit k tomu, aby zabil boha hromů, samotného Thóra. Život nikdy není jednoduchý, a to ani po dvou tisíciletích.
*možné spoilery*
Už jsem skoro zapomněla, jak úžasný byl prvn díl, ale dvojka mi to okamžitě připomněla. Nestalo se mi už fakt dlouho, abych narazila na knížku s vtipnějšími dialogy a hláškami. Některé jsem si musela číst pořád dokola a pořád mě nehorázně bavily. Autor má božský styl psaní a Attikus je moje oblíbená postava. Baví mě na něm, že je tak starý, jak dokáže skvěle skloubit starou mluvu s novodobou. A miluju jeho psa Oberona. Naprosto. :D
Neustále se něco děje, je to okořeněné spoustou nadávek, příměrů, které mě doslova drtí, slovo prdel je tu použito tolikrát a tolika různými způsoby, že mě to dostává do kolen.
Ačkoliv je kniha nadupaná dějem, nevidím v tom žádný problém. Není to překombinované, nenarazila jsem na žádnou nudnou pasáž a dokonce i výlety do minulosti, které mě jindy k smrti nudí, mě tady chytly.
Postavy jsou tady všechny naprosto kouzelný. Attikus je samozřejmě mého srdce šampion, ale je tu taková spousta "lidí" a tolika druhů a tak vymakaných, že ani nevím, jestli je tam někdo navíc a naprosto zbytečnej. Autor vytvořil perfektní komunitu tolika stvoření, až mě to udivuje a nechápu, jaktože jsem to neocenila už u prvního dílu :)



5/5




Chaos: Hlas nože - Patrick Ness

17. dubna 2013 v 19:43 | chuckyna :) |  Bookcase
Chaos: Hlas nože - Patrick Ness
(The Knife of Never Letting Go)







Obsah:
"Hluk je nefiltrovaný člověk a bez tohoto filtru je člověk pouze kráčejícím chaosem." Planetu Nový svět kolonizuje malá skupina osadníků z nepřátelského Starého světa. Po mnoha letech dochází k nečekanému zvratu. Domorodí obyvatelé se vzbouří, zaútočí na osadníky a usmrtí všechny ženy. Muže a zvířata náhle napadne podivný vir, který umožňuje slyšet myšlenky ostatních. Uniknout se podaří jen nevzdělanému mladíkovi Toddovi, který si stihl vzít na cestu pouze ruksak, lovecký nůž, deník, ale hlavně to vůbec nejdůležitější - svého věrného psího přítele. Ostatní obyvatelé v čele s šíleným knězem ho však pronásledují a kvůli nebezpečnému viru nebezpečí stále narůstá. Tento nelibozvučný myšlenkový mrak se nazývá Hluk a projevuje se nejen zvukem, ale i obrazem. Nikdy vás nenechá na pokoji a žádná vaše představa a ani jeden váš plán tak nejsou soukromé. Todd objeví v Hluku jakousi "díru" a záhy zjistí, že žije v úplně jiném světě, než si dosud myslel. Postupně vychází najevo několik prazvláštních situací z minulosti a Toddova strastiplná cesta s armádou v patách se zdá jako nikdy nekončící příběh. Hlas nože je první kniha dystopické trilogie CHAOS, plná napětí, dramatických zvratů a nečekaných odhalení, ale i humorných situací.
(zdroj)



Můj názor:
Todd žije ve vesnici plné věčně naštvaných mužů, jejichž myšlenky může slyšet nonstop. Je tu posledním chlapcem, takže nezbývá než se poflakovat se svým psem, který se zrovna učí mluvit, což není zrovna zábava, jakou si představoval. Najednou naráží na hluché místo, ze kterého žádný Hluk nevychází. Jeho život se obrací vzhůru nohama, v patách mu je celá armáda a on zjišťuje, že ve skutečnosti nežije ve světě, ve kterém myslel.
*možné spoilery*
Když jsem si přečetla první větu knihy, jenom jsem nevěřícně koukala. /zkuste to, je to funny :D/
Ocitáme se tady v Novém světě, světě bez žen. Světě se spoustou záhadných vět, které nám nedávají žádný smysl a nutí nás číst dál. Záhy se dozvídáme, že to vlastně vůbec není tak, jak nám na začátku tvrdili a dostáváme se přímo doprostřed další války. A Todd, společně s Violou, první dívkou, kterou v životě viděl, a se svým mluvícím psem Muncheem musí varovat další osadu. Která podle jeho vesnice ani neexistovala.
Jako vždy se tu za vším skrývá obří spiknutí, tak to mám ráda. Příběh hezky odráží lidskou povahu. Postavy jsem si oblíbila všechny, i když takový Aaron pro mě byl naprosto absurdní, stejně jako jeho schopnost přežít. Naprosto jsem si zamilovala Mucheeho, protože byl prostě sladkej a byl to pes /!!/ :D Psy prostě nemůžete nemít rádi. *MEGA SPOILER* Když ho dostal ten pitomeček Aaron, totálně mě to zdrtilo. fuckoff zlej novej světe. *KONEC MEGA SPOILERU :D*
Hlavní zápletka je nám vlastně známá už od začátku, nejsou tady žádný bomby na konec. Co se týče některých vysvětlení, kterým se nám dostane, to mě nijak nepřekvapilo, spíš nechápu, proč to Toddovi došlo tak pozdě. Samotný závěr mě fakt nasral. Další díl otevřu až vychladnu.


4/5

Čísla: Chaos - Rachel Ward

11. dubna 2013 v 18:28 | chuckyna :) |  Bookcase
Čísla: Chaos - Rachel Ward
(The Chaos)








Obsah:
Adam je šestnáctiletý kluk, který se vzhledem neliší od svých vrstevníků. Přesto je naprosto výjimečný. Stejně jako jeho matka i on vidí čísla. Když se někomu podívá do očí, vidí je. Zpočátku nevěděl, co znamenají. V den smrti své matky pochopil, že jsou to data úmrtí. Vede si poznámky ve svém bloku, kam zapisuje informace o lidech, s nimiž se setká, a jejich čísla. Na stránkách se neustále opakuje číslo 112027. Je jasné, že ten den se stane v Londýně katastrofa velkého rozsahu, při níž zemřou tisíce lidí. Osudné datum se neodvratně blíží a Adam se trápí čím dál víc. Neví, co má dělat. Neví, jak varovat lidi, aby Londýn opustili a zachránili si životy. Neodvažuje se o tom nikomu říct, bojí se, že by mu nikdo nevěřil. Ale není sám, kdo o katastrofě ví nebo ji alespoň tuší. Jeho spolužačku Sáru pronásleduje několik měsíců děsivý sen. Vidí Londýn v plamenech, bortící se budovy, mrtvé a zraněné v sutinách. Sára utíká z domova a Adam ji hledá, až ji konečně objeví v jednom squatu. Společně přemýšlejí, jak katastrofě zabránit a jestli je to vůbec možné. Podaří se jim najít způsob, jak lidi varovat? Pokusí se o to? A bude jejich úsilí vůbec k něčemu?
(zdroj)


>> o prvním díle píšu tady



Můj názor:
Adam je pravým synem své matky, dokonce po ní zdědil i schopnost vidět data smrti všech kolem sebe. A rozhodně to není něco, co by si přál. I když ho od toho matka odrazovala, vrací se zpátky se svou babičkou do Londýna, ačkoliv většina lidí tam má velice brzy zemřít. Je konec roku 2026 a Londýn čeká na Nový rok katastrofa toho nejhoršího možného formátu. Ale jak o tom má přesvědčit ostatní? A co on, jaké je jeho číslo?
*možné spoilery*
Tento příběh se odehrává o šestnáct let později od dílu jedna, kde Jem a Pavouk utekli z Londýna. Pavouk zemřel a Jem už také a tak se Adam vrací zpátky domů. Ale všichni mají umřít.
Potkává Sáru, která ho z nějakého důvodu naprosto nenávidí, i když on ví, že mají být spolu. A navíc - ona má jiné číslo. Nemá zemřít. Adam musí bojovat proti systému, aby ochránil lidi, i když o ni o to většinou vůbec nestojí.
O prvním dílu jsem tvrdila, že měl obrovský potenciál, který zůstal nevyužitý a že bych to nejradši celý přepsala. Autorka si to nejspíš schovávala pro druhý díl. Líbí se mi Londýn roku 2027, i když doufám, že se ničeho podobného nedožiju. Adam to nemá jednoduché, přesvědčit všechny obyvatele k útěku není zrovna snadný úkol. Navíc má jistou pověst a pro ostatní úřadníky je to naprostý póvl.
Už jednička byla psaná fakt drsně, sprostá slova, jako třeba kokot, se tam vyskytovala poměrně často. Tohle je něco obdobného. Nečekejte tady hrdiny, tohle jsou děti ulic, kteří vodcházej, nadávaj, perou se a utíkaj z domova, dokud nedostanou čip.
Jediné, co mi tady vadí fakt brutálně, je Adamův vztah k jeho babičce, o které mluví jako o Babce. Nestydí se do ní strčit a nadávat jí. Pro mě to bylo fakt silný kafe, já svojí babičce neřeknu jinak než "babí" a naprosto jí miluju. Ke starším lidem mam prostě úctu a tohle jsem nemohla zkousnout.
Co se děje týče, naplnilo to veškerá moje očekávání, co jsem měla k předchozímu dílu. Nebyla jsem si nikdy jistá na čem jsem.
Strhávam jedlu tlapu za babku, jinak to byla paráda.



4/5



Jsem roztříštěná - Tehereh Mafi

11. dubna 2013 v 18:14 | chuckyna :) |  Bookcase
Jsem roztříštěná - Tahereh Mafi
(Shatter Me)






Obsah:
(Jsem prokletá.) Mám dar. (Jsem zrůda.) Jsem víc než jen člověk. (Můj dotek je smrtící.) Můj dotek znamená sílu. (Jsem jejich zbraň.) Budu se bránit. Nikdo neví, proč je Juliettin dotek smrtící, ale Obnova s ní má své plány. Chtějí ji použít jako zbraň. Ovšem Juliettina představa je úplně jiná…
(zdroj)


Můj názor:
Svět se rozpadá a vlády se ujala Obnova. Juliette je už dlouhou dobu odklizená z cesty, sama se svým utrpením, toužící po životě, který nemůže mít. Toužící po dotecích, i když ví, že by každého zabily.
A pak se objevuje nový spoluvězeň. Nic ale není takové, jaké se zdá, a vypadá to, že Obnova s ní má své plány. Plány, které se jí rozhodně nelíbí.
*možné spoilery*
Tohle bylo do včerejška moje obrovské TO-READ, takže když jsem se konečně dostala k ebooku, byla jsem nadšená. Autorka používá skvělý styl psaní, na který jsem zatím nikdy nenarazila. Zpočátku jsem měla problémy chápat, ale pak jsem se čapla a nedokázala přestat až do konce.
Zezačátku to vypadá jako každá další kniha tohoto tématu - svět zanikl, vlády se ujala skupina, která má všem pomoct, ale ukazuje se, že nakonec jí lidé zase skočili na lep a oni je jenom podělavají. Ale tohle je něco víc. Juliette je jedna z nejzajímavějších postav, s jakou jsem se setkala. Navíc je tu její prokletí - její doteky zabíjejí. Pokud chce žít spokojený život, bude pro Obnovu mučit lidi. Ale to ona nechce.
Pak je tu Adam, o kterém jsem celou knížku buď pochybovala nebo ho milovala, každou stránkou se to střídalo. Každý postava je tu prostě úžasná, včetně psychopatického Warnera, ačkoliv mi trochu připomíná Monroa ze seroše Revolution :D
Když už se to všechno vyostřilo a já nevěřila, že už to může bejt lepší, autorka mě naprosto rozdrtila. Samotný závěr mě dostal do kolen a z obyčejné dystopické knihy se stala naprostá bomba. Dalšího dílu se prostě nemůžu dočkat už jenom proto, že nemam nejmenší tušení, kam to všechno povede.




5/5

Dech - Sarah Crossan

8. dubna 2013 v 19:49 | chuckyna :) |  Bookcase
Dech - Sarah Crossan
(Breathe)









Obsah:
Nic pro nás není tak přirozené jako dýchání. Představte si ale svět, ve kterém si jen privilegovaní mohou koupit dostatek kyslíku k tomu, aby mohli tančit či si zahrát obyčejný fotbal. Svět, kde chudí jen stěží zaplatí účet za vzduch nezbytný k životu. Svět, v němž po netušené katastrofě přežívá zbytek obyvatel v hermeticky uzavřených městech s vlastní atmosférou. Pustou planetu Zemi, kde nejvzácnějším rostlinným druhem je obyčejný strom. Právě v takovém světě žije Alina, Bea, Quinn a jejich přátelé. Od ostatních mladých lidí se liší svou přemýšlivostí a odvahou něco ve svém okolí změnit. Odvahou nadechnout se jinak než druzí - svobodně. Dystopický román mladé irsko-americké autorky plný dobrodružství, při němž se doslova tají dech.
(zdroj)


Můj názor:
Od Zlomu je přeživší lidstvo závislé na dodávkách kyslíku z kapsulí, za které musí platit. Jenom prémiové si mohou dovolit běhat nebo jít rychleji než tři míle za hodinu. Alespoň do doby, než se zregeneruje příroda. To si myslí i Bea a prémius Quinn, když se vydávájí na výlet mimo kapsuli. Když k nim ale přiběhne Alina s žádostí o pomoc, neváhají a dostávají jí ven. A vzápětí se dozvídají, že nic z toho, co jim bylo řečeno, není pravda. Proč jim v kapsuli dávají zvýšené množství kyslíku? Na co jsou všechna ta očkování? Jakto, že ještě nerostou žádné stromy? Na tohle všechno brzy najdou odpověď. Otázkou je, jak s ní naloží...
*možné spoilery*

Samotné téma mě nadchlo, ale námět mnohdy nestačí. Jsem opravdu ráda, že autorka má tady všechno tak vymakaný. Svět, kde si lidé musí připlácet kyslík, mě naprosto okouzlil, i když mi zpočátku lezlo na nervy věčné měnění se pohledů, nakonec musím uznat, že to knihu jenom vylepšilo. Oblíbila jsem si všechny postavy a líbí se mi, že je každý naprosto odlišný.
Když se Bea s Quinnem dozvídají, že ministerstvo vlastně o žádnou obnovu kyslíku nestojí a že ji vlastně sabotují, rozhodnou se přidat o Odboji. Nic samozřemě nejde podle plánu a i když jsem z toho byla docela naštvaná, nakonec mě to bralo. Hodně se mi líbí myšlenka knihy, autorka nenechala hrdiny utéct z kapsle a hned objevit Odboj, jakožto naprosto nejlepší možnost života a boje o svobodu. Ukáže se, že ani tam totiž ona vytoužená svoboda nepanuje. A jak někdo poznamenal, i když teď ze všeho nejvíc touží svobodně dýchat, lidstvo nikdy svobodné nebylo. Vždycky se našel někdo, kdo si chtěl nahrabat, a i když se teď ženou za ideály, možná je to přeci jenom tak neuspokojí. A někteří mají o dost víc, co ztratit.
Samotný závěr měl šťávu a dalšího dílu se prostě nemůžu dočkat.




5/5