Papírová města - John Green

26. listopadu 2014 v 8:46 | chuckyna :) |  Bookcase
Papírová města - John Green
(Paper Towns)



Obsah:
V Paper Towns se vám dostane příběhu o dospívání. Margo už se dávno s Quentinem nebaví a přátelí se s jinými, a na škole je považována za legendu. Může za to zejména její nespoutanost a časté dobrodružné několikadenní výpravy, kdy její rodiče šílí strachy i vzteky. Jednoho dne však Margo nečekaně zaklepe na Quentinovo okno a uprostřed noci ho vtáhne do jednoho z margovského dobrodružství. Druhý den se Margo neukáže ve škole, pak ani další. A Quentin zjistí, že pro něj zanechala vodítko, jak ji najít… Quentin začne pátrat a čím víc se noří do záhadného zmizení, tím méně si je jistý, kým vlastně Margo byla a jestli ji vůbec znal. Co vlastně chce on sám? A co jsou papírová města, na která Quentin ve spojitosti s Margo neustále naráží?


Můj názor:
Quentin se s Margo Roth Spiegelmanovou kamarádil, když ještě byly děti. Ale jak to tak chodí, střední škola je rozdělila - Margo je chodící legendou, která mění slova v činy, on se kamarádí s lidma ze školní kapely, a to je téměř propastný rozdíl. Nestačí se tedy divit, když mu Margo v noci zaklepe na okno a vtáhne ho do své noční pomsty. A tak spolu pohazují smradlavé ryby a užívají si zábavu, jakou Q. ani neznal. Druhý den Margo zmizí. Nejdřív to vypadá, že je to její kratičká výprava, jako obvykle, ale když se dlouho nevrací, začne se v tom Q. s přáteli šťourat a zjistí, že tentokrát Margot Roth Spiegelmanová nechala stopy jemu. A on ji hledá.
*možné spoilery*
John Green je pro mě naprostou legendou posledních let. Mám ho na prvním žebříčku spolu s Patriciou Briggs a duem Kate Daniels. Hvězdy nám nepřály i Hledání Aljašky jsou pro mě mistrovskými kousky, a Papírová města mě bavila zrovna tak. Greenovou velkou předností je práce s postavami, je na tom prakticky založený celý děj. Vybírá si složité dívčí postavy a kluky, co jsou tak trochu loseři a dává dohromady děj, který by vás ani nenapadl.
Je to možná už takový jeho klišé a kdyby to psal někdo jiný, nejspíš by to byla ohavnost, ale on to prostě umí. Jeho postavy jsou žijící, dýchající bytosti. Celkově se to nese ve vážnějším duchu, ale pak přijde tak absurdně vtipnej okamžik, že přímo ryčím smíchy, čtu ho pořád znova a znova a děsím kolemjdoucí. John Green mě vždycky rozesměje na tom nejhorším místě - na záchodě, ve vlaku, doma na gauči, když Kuba dřímá. Protože tu vtipnou situaci prostě nevidíte přicházet.
Co se týče Margo Roth Spiegelmanové, která má tři jména, která všichni používájí, je to postava typu Aljašky. Zatímco Aljaška pro mě byla trošku plochý charakter, Margo si žije vlastním životem a je opravdu reálná, i když totální blázen, a kdybych šla hodně do hloubky, určitě bych došla k tomu, jestli má vůbec smysl o takových lidech psát.
Četba byla skvělým zážitkem, bavila mě každá stránka, a tak to má být. Těším se na další knihy.



5/5
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Rosse Rosse | E-mail | 28. listopadu 2014 v 22:59 | Reagovat

Jejjjjj ... asi neposles e-book .... ja totiz taky Greena a Briggsovou zboznuji a nemuzu od nich posledni knizky sehnat :( jsem nestastna :D ach jooo .. knizka mi udela vetsi radost nez mobil.. to zase budou jednou Vanoce :( :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama